Skryté město - kapitola 31

Koba si rychle v hlavě přehrál všechno, co dosud museli kvůli nynějšímu okamžiku překonat. Prohlídku strašidelného domu, ještě horšího sklepa. Útok vzteklého hladového psa, který (jak Koba doufal) nepřenášel žádné nemoci. Nádech démonických sil, který je všude uvnitř domu pronásledoval, a který měl jistě nějaký vliv na historii bývalých obyvatel. Objev neskutečně drahých věcí, které zde zůstaly nedotčeny i po návštěvě minulých lupičů. Návštěva hřbitova a znesvěcení hrobu okradením mrtvého. K tomu by ještě mohl připočíst neustálý pocit, že jsou celou dobu pod dohledem. Ačkoliv dosud nenarazil na žádnou stopu, která by sledování potvrdila, stejně nebyl v klidu. Představoval si nebezpečí na každém rohu.

Rollo prolezl dírou do vily a Koba mu předal jeho bahnem obalený pytel. Poté se i on protáhl dovnitř a chvíli mu trvalo, než se zvykl na přítmí. Venku nebyla ještě noc, ale zamračené nebe společně s pozdním odpolednem moc světla nepropustily.

Na nic nečekali a rovnou prošli vstupní halou do její zadní části, kde se nacházela komorníkova před světem utajená místnost. Křeslo s odhozeným polštářem zůstalo přesně tak, jak ho tu nechali. Koba dostal najednou pocit, že zde mezitím někdo byl. Jenže znovu se jednalo o pouhý pocit, nic určitého, čeho by se chytil.

„Jdeme na to?“ otočil se k němu Rollo a rukou sáhl do kapsy, odkud poté vyndal malý klíček. „Zapal louč,“stačil ještě křiknout na svého přítele a mezitím se vydal k hodinám.

Na zemi ležely již použité louče, ale také pár zcela nových, připravených pro další dobrodružství. Z Rollova loupícího pytle vyklepal krabičku škrtadel a s pomocí jednoho se mu rychle podařilo zapálit první pochodeň. Naklonil se příteli přes rameno a snažil se mu světlem co nejlépe pomoci. Musel ustoupit o krok stranou, protože takhle si oba velkou plochu stínili.

Hodiny nechali při odchodu pootevřené – teď nad svou neschopností kroutili hlavou. Oba už byli předtím duchem na hřbitově a tady se mezitím chovali naprosto nezodpovědně. Kryt teď otevřeli dokořán a Rollo znovu pečlivě hledal malou dírku ve zdi. Koba slyšel, jak hlasitě dýchal. Teď ji nahmatal, takže jednu ruku držel stále na otvoru a druhou vzal klíček a strčil ho dovnitř.

Co kdyby nepasoval? Celé znesvěcení hrobu by bylo k ničemu? Než mu tohle všechno prolétlo hlavou, tak Rollo klíčkem otočil a bylo oběma jasné, že našli ten správný. Nakonec se muselo přitlačit, protože mechanismus nechtěl povolit. Ale povedlo se a zpoza stěny se ozvalo krátké zarachtání a žuchnutí, jako kdyby někde spadlo závaží na podlahu. Stěna se mírně posunula vpřed.

„Teď sviť pořádně,“ zavelel Rollo a špinavými prsty se snažil dostat do nově vzniklé zdířky. Potom začal tahat stěnu k sobě. Hekal a několikrát se mu ruce smýkly, takže se musel znovu chytit. Tlak postupně povoloval a vchod se rozevíral. Potom stačilo jen letmé trhnutí a dveře se rozevřely dokořán.

A vyvalil se na ně zatuchlý vzduch, plný plísně. Koba přistoupil a do temného otvoru mlčky postrčil ruku s pochodní.