Karlík a továrna na čokoládu

nahrazuju : DMD č. 13 pro 13.4.2011 Téma: Vůně hořkých mandlí
Fandom : Továrny na čokoládu
Augustus se rochňá v mléčné říčce a nechává se unést voňavým proudem. Ani si nevšimne a uvízne v trubce z bílé čokolády. Jeho zavalité tělo snaží vyprostit, ale šup… a je pryč.
paní Gdoulová: Kde je moje syn? Kam vede ten roura?
Willi Wonka: Tahle roura vede čirou náhodou do sálu, kde se vyrábí nejlahodnější mandle polité hořkou čokoládou, s náplní jahodového fondánu.
paní Gdoulová: Och, bude z něj plnění jakohodý fondán? On bude prodáván na celý svět ve staniol, to vy říkat?
Willi Wonka: Ne, to bych nedovolil. Chutnala by odporně. Gdoulové mandle s Augustovskou náplní? Fuj, jasný propadák.

Karlík Buckett byl normální chlapec. Nebyl malý ani velký, bohatý, ale ani chudý. Byl však něco horšího než chudý. Byl to chudák.
Jeho maminka, paní Buckettová, a jeho tatínek, pan Buckett, byli totiž uvědomělí.
Uvědomovali si škody, páchané Amerikou na ekosystémech a lidech třetího světa strašlivým plýtváním.
Viděli děsivé následky přejídání a nechtěli patřit k obézní části amerického národa.
Cítili se zvířaty a odmítali požívat živočišné produkty.
A vzhledem k nevhodnému programu jim domů nesměla televize.
Jen dědeček Pepa byl normální. Jednou ročně tajně vytáhl z matrace bankovku a dovolil Karlíkovi koupit si k narozeninám čokoládu.
Karlík měl čokoládu nejradši.