Outlander

Když Roger MacKenzie přednášel v roce 1969 na Oxfordu o slavných posledních slovech, samozřejmě nemohl tušit, že jednou bude během Bitvy u Alamance čelit výběru svých vlastních. Od onoho dne roku 1771 se mu ve snu i v bdění vracely poslední okamžiky před smrtí. Jak mu přečetli rozsudek, zacpali pusu šátkem, natáhli pytel přes hlavu, na krk dali oprátku a podkopli pod ním prázdný sud. Od té doby, kdy mu odepřeli vyřknout poslední slova a on pak jako zázrakem přežil nepromluvil. Už několik měsíců se utápěl v tichu. Věděl, že i když jsou jeho hlasivky v pořádku, bude jeho hlas slabý a skřehotavý. To nechtěl dopustit. Jeho hlas byl jeho dar, miloval zpěv a svým slovům se vždy snažil dodat váhu. Jedna jeho část toho dne opravdu zemřela a zvláštní bylo, že i když si myslel, že ví, která slova budou jeho poslední, mýlil se. Nezáleželo na nich, historie na něj klidně může zapomenout. To, na čem záleželo, byl poslední obraz, který měl před očima. Tvář jeho ženy. Nastal čas, aby pro ní bojoval. "Brianno."

Ležel na poli mrtvých a cítil jen tělo prostupující chlad, který se plížil po končetinách jako hustá mlha. Neměl ponětí, kde je a kdy je, jestli je na živu nebo je mrtvý. Ale cítil… nejspíš žil.
Jeho mysl postupně prostupovala mlhou a místy zahlédla kousek skutečna – bitva u Cullodenu – Claire – skelný pohled Jacka Randalla – krev na jeho rukou – pád.
Tíha reality na něj padala čím dál více, jak se mlžný opar zvedal z jeho mysli.
A na samém kraji vědomí zůstávala nejposlednější z posledních vzpomínek.
Zasáhla ho taková fyzická bolest, jakou nezažil u nejhorších ze svých zranění.
Claire odešla kameny.

Jamie rázně přecházel po mýtině, v podpaží držel dřevěné kolíky a s každým krokem jeden zapíchl do země.
„Tohle bude světnice,“ usmál se na Claire, „a tady bude ložnice.“
Dmul se a s pýchou se rozhlížel okolo sebe.
Claire souhlasně pokývala hlavou. „Nemůžu se dočkat, až náš dům bude stát. Ale… nezdá se ti, že jsou ty místnosti poněkud… malé?“
Jamieho zářivý úsměv trochu pohasl. Zamračil se.
„Inu, mo duinne… možná ano. Ale… došly mi kolíky,“ pokrčil rameny.
Claire se zasmála. „A to jen proto budeme mít malý dům?“
„Máš pravdu, Sassenach, vyrobím další,“ řekl a jak slíbil, tak udělal.

Byly chvíle - na přednáškách mezi listy poznámek, v obchodě za krabicemi s cereáliemi, v kině někde během střihu - kdy bylo skoro snadné představit si život, ve kterém se nepotkali. Život, ve kterém jejich časy utíkaly jako linky, které se nikdy nemohly protnout, místo aby se stočily ve smyčce k sobě navzdory všem logickým argumentům.
Ale ona si to představovat nechtěla. Čas, který je rozdělil, je předtím stihl spojit tak pevně, že to stejně nešlo. I když se nikdy neuvidí a zbyla jen anachronická vlákna vzpomínek vpletená do každého dne.

*
Když zjistila, že přežil, pochopila, že celé ty roky jen čekala.

Odjakživa byla pečlivá. Uměla plánovat, sepisovat, chystat a organizovat jako málokdo. Pečlivě počítala každou kapku tinktury, když manžela tuhle píchalo, tamhle bodalo a na jazyku měl hořko. Měla přímo zázračné ruce a dobře se to vědělo.
Zrovna tak pečlivě počítala každou kapku, aby postupně manžela tuhle víc píchalo, tamhle víc bodalo a aby mu pelyněk zastřel chuť a on v jídle nic nepoznal
Geillis Duncanová vše pečlivě naplánovala i provedla.

Jenže měla přímo zázračné ruce a moc dobře se to vědělo. Když krajem zarezonovalo slovo "čarodějnice", úsměv jí poněkud pelyňkově zhořkl.
Poprvé něco z plánu zapomněla: hrát dostatečně zdrcenou vdovu.

Povzdechla si a promasírovala si zatuhlý krk, pak se znovu sehnula k hromadě lejster. Kde jen ten zatracený Skot může být?! Sám o sobě byl muž jejího života nepřehlédnutelný výškou a rudými vlasy, což ovšem není pro hledání v historických záznamech zrovna ideální. Doufala ale, že v záznamech po Cullodenu někde najde zmínku díky jeho charisma, které k němu táhlo lidi jako můry k plameni.
Claire bylo jasné, že hledat jehlu v kupce sena by bylo snazší, ale bylo jí jedno, kolik archů popsaných vybledlým nebo nerozluštitelným rukopisem budou muset ještě projít - teď, když ví, že přežil, Jamieho prostě najde.