Tichá služebnice
I tenhle rok budou soundtracky. Třeba Oldřich Mikulášek!
Takové je to, paní;
a nikdy nebude to jiné,
že pro někoho denně žít -
je denně umírat.
Strážkyně si uvykla životu beze slov. Esence džina je utkána z povinnosti a přísaha je nejvyšší zákon snění.
Zlomím-li slib mlčenlivosti, přijdu o hlas.
Věděla, co ji čeká. A Generál také.
V následujících dnech bojů mluvit nepotřebovala. Když Zima tlačila voje snění hlouběji do pouště, záleželo jen na Generálovi. Na jejích ohnivých očích. Na tom, aby se jí nikdo nedotkl.
V noci si rozuměly beze slov. Strážkyně se naučila tajný jazyk doteků na skráni a polibků na čelo. Hlas nebyl potřeba.
Až do chvíle, kdy viděla, ledového lučištníka zacílit přímo na záda Generála a nadechla se, odsouzená k bezhlučnému výkřiku.
- Číst dál
- 9 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit