Volavka: Řeka
Zatímco zkušenost praví, že erudici čtenářů DMD je zbytečné podceňovat, tady jsem ji, soudíc podle ohlasů v komentářích, přecenila. A protože s psaním tohohle kousku jsem si vytyčila fakt těžký úkol a jsem hrdá na to, že jsem to zvládla, je mi líto, že si toho nikdo nevšiml. Takže se vám ještě jednou pochlubím, co jsem to vlastně prováděla.
Hláď čeří se zlehka u nohou,
vodní tříšť bosé prsty smáčí;
šedá oblaka táhnou oblohou,
v dálku se řeka obloukem stáčí,
rozlitá po deštích, šine se lukou.
Volavka zobákem v mělčině slídí,
nad ní se vrboví ve vlnkách vidí,
krouží tu rybky a z cesty se klidí,
stříbřitá srdce jim splašeně tlukou.
Na břehu tráva šeptá si s vánkem,
stojím a poslouchám, o čem as klábosí,
oči si protírám, sklížené spánkem,
rukou hladím stvoly rákosí,
stíně zrak před jasem slunce i odlesku.
Dívám se, jak řeka okolo odplývá,
tiše mě míjí, zlatá a dychtivá,
po krajině běží kurážně, bez stesku.
Slova kurzívou v úvodu veršů jsou báseň Volavka od Li Poa (nebo jak se u všech všudy takové jméno skloňuje) v překladu Bohumila Mathesia. Tak, teď to víte.
- Číst dál
- 4 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit