Jde se loupit

Když si Lucius vzpomenul, co se v noci odehrávalo, dal by téměř cokoli za to, aby zase rychle zapomenul…

„Severusi, vstávej!“
„Co? Proč?“ zablekotal rozespale a ani v nejmenším nepřipomínal hrozivého mistra lektvarů.
„Došlo nám pití,“ vysvětlil důležitě zásadní problém.
„Tím líp…“
„Ale noc je ještě mladá,“ zašeptal Lucius lákavě.
„Tak s ní běž chlastat,“ zabručel Severus nenaloženě. „Já jsem starý a chci spát.“
„Přece mě v tom nenecháš…“ zkoušel menší citové vydírání, to na Severuse většinou platilo.

Takže o chvíli později vrávorali společně bradavickými chodbami.

„Brnění pitomý, kdo ho sem postavil?!?“ nadával Severus.
„Pssst! Jdeme loupit,“ mumlal konspirativně Lucius.