Výslech

Malá místnost, železný stůl, skleněná stěna.
Policista, který se spisem přechází sem a tam.

"Váš otec byl pěknej hajzl. Někoho takového tu tak často nemíváme. Není divu, že skončil tak jak skončil. Všechny ty vraždy se mu jednou musely vrátit."

Zvednu k němu nechápající výraz.

Neslyším.

"Přestaňte předstírat, že nic nevíte. Jistě v tom máte prsty. Ve všech těch zmařených životech! Tohle je také vaše vina!"

Otevřená složka s fotografiemi pleskne o stůl.
Netečně zírám na tu zkázu v naší jídelně.

Nevidím.

"Řekněte mi, co od Vás chci slyšet a můžeme se domluvit."

Zlehka zavrtím s nevinným výrazem hlavou.

Nemluvím.