Z deníku bezejmenného kapitána
Kapitánovi byla v poutech dlouhá chvíle. Vytanula mu starokrálovská říkačka...
Pět Velkých Výsad poutá zem
Pevným svazkem, v duchu společném
Čekalo se na plukovníka. Ten rozhodne, co s ním.
Jedna u lidí, co moc mají
Za dezerci by vyfasoval maximálně deset ostrých. Za nedovolené přejití hraniční zóny kulku.
Dvě u těch, co Mrtvé uspávají
Vydala se po Staré severní cestě.
Domů.
Tři a Pět se staly kameny a zdivem
Ruce za zády začaly brnět. Třepl jimi, cinkly o kov vyleštěného brnění.
Říkala něco o korunovaci...
Ale chytili ho, než se dostal na hranici sněhu.
Čtyři zří všechno v ledu čirém.
V rámci kánonu samozřejmě nakonec někdo řekne: "Rozvažte mu ruce," protože Pátý Elefant by bez kapitána Karotky nebyl úplný. :)
---
Říkačka je ukradena z knihy Sabriel, která je prvním svazkem Starého království
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Moc pěkné drabble. :-)
Moc pěkné drabble. :-)
Děkuji. Bylo to zoufalé
Děkuji. Bylo to zoufalé krácení až na kost.
Dobrý!:)
Dobrý!:)
díky :)
díky :)
Výborný. Zase jsi mi utekla
Výborný. Zase jsi mi utekla
Jsem já to ale mrcha nestálá
Jsem já to ale mrcha nestálá :)
To je tak pěkný - a Karotka!
To je tak pěkný - a Karotka! - že je mi strašně líto, že už to nepokračuje dál...
Děkuju moc :)
Původně to mělo být mnohem delší, ale jaksi jsem musela krvavě krátit a dost to přepisovat (nakonec na úplně jinou povídku), abych se vešla.
A ta původní neseškrtaná
A ta původní neseškrtaná přežila?
Ne. Ale fragmenty z ní jsou
Ne. Ale fragmenty z ní jsou použity v pokračování. :)