Pláčou?
Když jim bylo osm let…
„Tak zase zítra ve škole?“ zeptala se.
„Je tráva zelená?“
Usmála se. Zamávala mu.
Když jim bylo dvanáct…
„Tak… a jsem doma,“ řekla.
„Jsi doma,“ zopakoval.
Zčervenala.
„No tak…“
„Tak?“ poškádlil ji.
„Dáš mi pusu?“ vysypala ze sebe.
„Je papež katolík?“
„Rozhodně.“
Když jim bylo osmnáct.
Vlak s konečnou stanicí válka se měl rozjet každou chviličku. Naposledy se políbili. Jemně a přece nemilosrdně vyprostil své tričko z jejího křečovitého sevření.
Vykročil na schůdky.
„Vrátíš se mi?“ zavolala za ním.
„Pláčí námořníci rum?“
Přes slzy se usmála.
„Jas-“
Zarazila se.
„Počkej…“
Ale to už byl pryč.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Uf. Krásně napsáno.
Uf. Krásně napsáno.
Závěr mě fascinuje, protože jsem celou dobu věděla, co čekat, ale to, co jsem dostala, bylo nakonec hodně jiné.
Třeba jo? (V tomhle případě
Třeba jo? (V tomhle případě bych si to aspoň vroucně přála.)
Nádherné, opravdu.
Ach, ten konec. Naprosto
Ach, ten konec. Naprosto úžasně napsané, vyrazilo dech. :)
Moc hezky napsané.
Moc hezky napsané.
Dobrý nápad, krásně napsáno,
Dobrý nápad, krásně napsáno, ale...
Nemohl by mít aspoň trochu naděje?
A kdo říká, že nemá? :)
A kdo říká, že nemá? :)
Že by fakt plakali rum? :o
Že by fakt plakali rum? :o
To záleží na tom, jak tu
To záleží na tom, jak tu otázku pojmeš - jen se podívejme na drabblata v tomto tématu.
A proč věříš, že ten kluk ví, co se stane?
Asi o tom moc přemýšlím.
Asi o tom moc přemýšlím.
Ale to jen proto, že jsou mi moc sympatičtí.
Jsem ráda, že jsem to původně nepochopila správně :)
Moc působivá gradace, která
Moc působivá gradace, která tématu dodala pořádnou dávku dvojakosti.
To je krásné. Tak doufám, že
To je krásné. Tak doufám, že se jí vrátil, tohle mi přece nemůžeš dělat. ;A;
Děkuji všem. :) A kdo ví...
Děkuji všem. :) A kdo ví... kdo ví.