Náš zákazník, náš pán

Tržiště je narváno k prasknutí. Když utichá smích nad rozhlasovým vtipem, obchodníci znovu začínají překřikovat jeden druhého a nakupující se odstrkují lokty od nejlevnějších stánků.
Asterix se zájmem sleduje dění kolem a Obelix si hraje s Idefixem, když k jejich vozíku přistoupí důležitě vypadající muž.
„Jaký mají původ vaše… menhiry?“
„Útesy na pobřeží naší vesnice.“
„Je na nich značka výrobce?“
„Obelix vám do nich může rýpnout nehtem.“
„Kolik za celý náklad?“
„No…“ zaváhá Asterix a pracně počítá. „Tak tisíc sestercií.“
„Zabalte mi tedy jeden. A k tomu požaduji potvrzení o původu, podepsané.“
„Jistě. Vlastní krví?“ zavrčí už pěkně otrávený Asterix.