Vlk v exilu
Jde o manželskou korespondenci mezi Takagi Tokio a jejím manželem, mužem mnoha jmen. To nejslavnější, pod kterým vystupuje v nespočetné řadě fiktivních příběhů je Saitou Hajime.
Svět už se změnil,
tak co nám stojí v cestě?
Kde tě mám hledat?
Jsi smutný rybář v Sumě,
či slavný v hlavním městě?
S rukávem vlhkým
čeká rybář neznámý.
Čím ten tvůj zvlhne?
Se mnou příbojem v Sumě,
či beze mě slzami?
Noci jsou delší
strachem až dech se tají.
Odcházíš nerad,
když teď podzimní rána
cáry mlhy ukrývají?
Bývá mi smutno,
když opouštím tvá vrátka.
Co na tom změní,
zda noc, co s tebou trávím
je dlouhá nebo krátká?
Přicházíš za tmy
a před svítáním vstáváš.
Pověz mi, milý,
copak se bojíš pomluv,
že s vlastní ženou spáváš?
Jedná se o japonské básně ve formě waka (tanka), ve kterých používám některé tradiční obraty. Jsou vcelku srozumitelné. Snad jen vysvětlím, že přístav Suma je metafora pro politický exil, který si Saitou ve skutečnosti odbyl v provincii Aomori.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to je nádherné
to je nádherné
To si dneska nešla spát? A je
To si dneska nešla spát? A je to vážně dobrý
Nešla... A ráno jsem nemohla
Nešla... A ráno jsem nemohla vstát, klasika...
Jsem uchvácena. To je nádhera
Jsem uchvácena. To je nádhera. Zpěvné verše čtu znovu a znovu a kochám se. Letí do oblíbených.
Velmi povedené.
Velmi povedené.
Krása. :)
Krása. :)
Neznám, ale čte se to krásně.
Neznám, ale čte se to krásně.
Moc hezké, čte se to nádherně
Moc hezké, čte se to nádherně,:-) třebaže jinak příběh neznám.
Děkuji všem. Celé to vzniklo,
Děkuji všem. Celé to vzniklo, částečně jako fan fiction na Ruroni Kenshin, částečně jako pocta japonské kultuře obecně, během cesty vlakem do školy (tedy již před delší dobou). Je to taková variace na román v dopisech inspirovaný japonským zvykem vyměňovat si kaligraficky psané verše.
Nejvíc mě dostala poslední sloka
Ale je to celkově velmi zajímavá povídka. Palec nahoru ;-)