14. S větrem o závod

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Úvodní poznámka: 

Tož to Vydra...
Doufám, že jsem neudělala žádnou chybu v odborné části a že odbornost jsem napsala pro laiky dost čtivou.

Jo, málem jsem zapomněla - hlásím bonusovou kapitolu včetně mocinky temného tajemství.

Kapitola: 

Běžela rychleji. Nechtěla zklamat.
Ale i Přeměněný má své hranice. Vydra se jim hodně přibližovala.
Běžela celou noc. Noha se jí na ze začátku sotva srostlé kosti několikrát málem podlomila. Ale byla opatrnější, dávala si větší pozor. Vesnicemi probíhala tak rychle, jak jen byla schopná. Potichoučku, jako stín. Neprobudila ani psy.
Což může být problém, a měla bych na to upozornit.
S rozbřeskem už míjela znovu obnovenou kovárnu. Nevelké přístaviště bylo vzdáleno slabou míli cesty.
Mohla by si na pár hodinek zdřímnout, dokud nepojede první přívoz. Ale stejně ji na palubu nikdo nevezme. Zátoka nebyla široká, ale kdyby mořský vítr přihnal mlhu... každá loď, která by ji vezla, ztratí cestu.
Nechci zbytečně nikoho ohrožovat.
V přístavišti ale kotvila malá modrooranžová plachetnička. Tu si mohla půjčit, stačilo nechat pobřežní stráži zprávu. A když si ji půjčí na delší cestu, ušetří nějaký čas.
Sebe ohrozit můžu.
Sundala kryty plachet a rozvázala tkanice. Odpoutala loď a odrazila od mola. Stačilo pár záběrů bidlem a dostala se ze zákrytu ostatních lodí. Vítr foukal od moře, byla proti němu natočená přídí.
Zrovna správně.
Zapřela kormidelní páku nohou a několika pohyby vztyčila hlavní plachtu. Loď se položila do oblouku po levoboku. Přesedla si a táhla za levou otěž kosatky. Ta se rozvinula a šepotání vody před přídí přešlo v bublání. Loď začínala získávat pěknou rychlost.
A tu budu potřebovat.
Bude muset křižovat proti větru a odliv právě ustával. Ten jí nepomůže. A když se zdrží víc... z téhle zátoky se při přílivu nedostane.
Tiše proklela ten pobořený most. Nebýt jeho, nehrozilo by nebezpečí, že ji tu příliv odřízne.
Když vyjela za mys, plachta se zatřepotala. Vítr tu foukal více od jihu, takže musela rychle přehodit plachtu. Naštěstí měla dost místa. A když stočí loď na pravobok, předoboční vítr jí může vyvést ven v jediném dlouhém oblouku. Možná.
S pohledem upřeným na vlaječku vedla loď tak ostře proti větru, jak to jen šlo. Cokoliv, aby nemusela obracet a ztrácet rychlost, ztrácet vzdálenost. Během slabé půlhodinky už byla skoro pod mostem. Dostat se za něj a už ji příliv neohrozí... po pravdě řečeno teď neměla na příliv myšlenky. Jen existovala, snažila se z lodi vyždímat každý zlomek uzlu. Tušila, že odliv už ustal. Než se projeví příliv může to ještě chvilku... příď lodi poskočila nahoru a Vydra málem upadla. Proud vody, který se začínal hrnout do zátoky, vytvořil v jejím ústí malý schod. Ani si neuvědomila jaké měla štěstí, že schůdek byl vysoký zatím sotva stopu, a že příliv teprve začínal a už byla pod mostem. Loď v protiproudu počínajícího přílivu zpomalovala, ale na sever byla teď otevřená cesta. Vydra upravila kurz a loď se stočila na severozápad a v bočním větru úspěšně bojovala s vlnami vod, hrnoucích se do zálivu.
Stihla to. Skoro na poslední chvíli, ale stihla.
Když se dostala do hlavního průlivu, stočila se ještě víc na sever. Vítr teď foukal ze zadoboku a loď se narovnala. Uháněla pěkně rychle. V Gerasdanu by mohla být odpoledne.
Velké vypětí nahradilo uklidnění a rutina. Teplé paprsky sluníčka, tak nečekané, byly velice příjemné. Vydra zafixovala otěže a kormidlo a schoulila se v polosedě v kokpitu. Dřív nebo později ji stejně nečinnost, teplo a únava ukolébá. Tak to může být teď, když má před sebou volnou cestu a vše pod kontrolou. Kdyby se něco měnilo... no, staří námořníci vždycky dřímají s jedním okem otevřeným.
A ona byla starý námořník.
Přeměněný si nepamatuje nic, ale vzpomíná si na svoje dovednosti... když je musí používat.
Vydra si ale pamatovala... něco.

Vlny mohly mít dobrých třicet stop. Tyčily se nad malou lodí jako miniaturní velehory a dívka u kormidla se zalykala smíchy. Smála se napůl nadšením a napůl strachem. Jejich loď zvládne i oceán, tohle je jen bouře... ale divná bouře.
Záblesky bez hromů.
Záblesky uprostřed deště. Záblesky v její hlavě.
Nebude si pamatovat moc. Jen... záblesky.
Oranžová bunda obsahující silnou postavu vylézající z kajuty se na ni vrhá.
Rozbije jí hlavu o ráčnu.
Záblesk.
V kajutě se převaluje voda a bojující těla. Je tam tma. V záblescích vyvstávají obrazy. Pohyb zmražený v milisekundě světla. Škrtící ruce. Vlasy vznášející se kolem tváře... z úst unikají bublinky vzduchu.
Silné třísky trčící z prkna vyrvaného ze stolu. Z jejich konců kape tmavá tekutina.
Vznáší se, v naprostém tichu a klidu. Kolem je tma, jen seshora probleskuje tušené světlo. Nahoře vládne boj, vlny spolu zápasí, trhají moře na kusy.
Tady dole je klid a mír. Neví, jak se sem dostala. Ale zuřivost a boj... to zůstalo nahoře. Prostupuje ji klid. Není proč bojovat.
Netopí se. Nepotřebuje dýchat. Pozoruje. Je.
Asi jsem mrtvá.
Probudí se na skalách, hlavou dolů. Je jí nepohodlně. Nohy má omotané řasami. Ruka pod tělem křupe. To není důležité.
Probudí se... na lůžku, které se nehoupe v rytmu moře. Oknem proudí tlumené světlo. Vzduch voní zemí. Hlasy jsou tlumené. Je v pořádku. Nic si nepamatuje, ale to je taky v pořádku. Říkají. Je tu bezpečí.
Lůžko se nehoupe v rytmu moře, ale má pocit, že by mělo.
A pak si vzpomene... na něco.
To ale nikdo nemusí vědět. Je v pořádku, že si nepamatuje.

Plachta se zatřepotala a Vydra se s trhnutím probrala. Vítr se otočil a na jihovýchodě obloha téměř zčernala.
To bude ještě zajímavé.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Elluška

U všech ráhen a kosatek! Cože? :O
OK, mám oficiálně nejoblíbenější postavu. Podporuju Vydru v tom, že temné tajemství nemusí nikdo vědět, a tak :))
Skvěle napínavý i přes spoustu technických pojmů (které dobře, že tam jsou, protože ona ví, co dělá), lodičky <3, dobrý úvahy hrdinky, čtivé a jsem ještě zvědavější. Čtenář si vybudoval vztah, bacha. Sen je pěkný psycho.

KSH do románové verze ;))
- pozor na opakovaná slova v témž odstavci (př světlo, plachta)
- ta věta s oranžovou bundou obsahující / vylézající je přece jen trochu kostrbatá, jasně že ona si pamatuje jen tu bundu, ale chce to míň složitě a víc halušky, jako třeba "z kajuty se vynoří oranžová bunda se silnýma rukama a vrhá se na ni"
- ty třísky vytrhnutý ze stolu, kterýma někdo někoho zabil, už budou takový kolorit :)))

Obrázek uživatele Tess

Díky za KSH, do budoucna pokusím omezit klišé.
Čtenář si má budovat vztah!
Ideálně ke všem postavám.

Obrázek uživatele Apatyka

Fandím jí, jsem ráda že si někdo něco pamatuje, líbí se mi to a slibuju, že si to zítra přečgu znova. Až budu při smyslech

Obrázek uživatele Tess

Smysly se přeceňují. Jo, chtěla jsem, aby si někdo něco pamatoval. Odchylky jsou přece vždycky!

Obrázek uživatele Arenga

Doufám, že se o Vydře dozvíme ještě víc

Obrázek uživatele Tess

Myslím, že snad ano! Je totiž dost zajímavá.

-A A +A