Dát se dohromady
nesoutěžní, bez nároku na bod
Snaha o pozitivitu aneb na kolik způsobů lze plakat nad Weasleyovými.
Našel si práci ve vetešnictví na samé hranici Obrtlé ulice a jedné ze špinavějších částí mudlovského Londýna. S překvapením zjistil, že tamní mudlové vědí o kouzlení podezřele mnoho. Čas od času jim prodal něco prokletého, oni mu představili tajemství telefonu. Naučil se mít svou práci rád.
Vracel se s úzkostí, děti byly samy doma. Přemístil se na předzahrádku a chvíli stál přede dveřmi, jako by se bál vejít. Nezaslouží si je.
„Ginny, stůj!“ ozval se zevnitř Ronův hlas. Vyšel z pokoje? Po takové době? Pak zaslechl smích. Jeho nejmladší, nejrozbitější se smála.
„Děti, jsem doma!“ zavolal konečně a otevřel dveře.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásné, útěšné.
Krásné, útěšné.
Je to úžasně pokřivené (Artur je vyloženě rozbitý, tohle nové zaměstnání je tak nějak správné) a druhá půlka je prostě cute. Moc se mi to líbí.
Awww, děkuju :).
Awww, děkuju :).
Tak aspoň něco, i když pořád
Tak aspoň něco, i když pořád je to strašně smutné.
Co už...
Co už...
Děkuji za stálý příval komentářů :).
Krásné, konec působí nadějně,
Krásné, konec působí nadějně, jen ten obrat "nejrozbitější se smála" zas krutě navrací do pochmurné reality. Bravo!
Děkuji! Bravo tvému komentáři
Děkuji! Bravo tvému komentáři!
:( :') <3
:( :') <3
<3 <3 <3
<3 <3 <3