nesoutěžní, bez nároku na bod
Snaha o pozitivitu aneb na kolik způsobů lze plakat nad Weasleyovými.
Našel si práci ve vetešnictví na samé hranici Obrtlé ulice a jedné ze špinavějších částí mudlovského Londýna. S překvapením zjistil, že tamní mudlové vědí o kouzlení podezřele mnoho. Čas od času jim prodal něco prokletého, oni mu představili tajemství telefonu. Naučil se mít svou práci rád.
Vracel se s úzkostí, děti byly samy doma. Přemístil se na předzahrádku a chvíli stál přede dveřmi, jako by se bál vejít. Nezaslouží si je.
„Ginny, stůj!“ ozval se zevnitř Ronův hlas. Vyšel z pokoje? Po takové době? Pak zaslechl smích. Jeho nejmladší, nejrozbitější se smála.
„Děti, jsem doma!“ zavolal konečně a otevřel dveře.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné, útěšné.
Keneu
Krásné, útěšné.
Je to úžasně pokřivené (Artur je vyloženě rozbitý, tohle nové zaměstnání je tak nějak správné) a druhá půlka je prostě cute. Moc se mi to líbí.
Awww, děkuju :).
Voldemort
Awww, děkuju :).
Tak aspoň něco, i když pořád
Arenga
Tak aspoň něco, i když pořád je to strašně smutné.
Co už...
Voldemort
Co už...
Děkuji za stálý příval komentářů :).
Krásné, konec působí nadějně,
Esti Vera
Krásné, konec působí nadějně, jen ten obrat "nejrozbitější se smála" zas krutě navrací do pochmurné reality. Bravo!
Děkuji! Bravo tvému komentáři
Voldemort
Děkuji! Bravo tvému komentáři!
:( :') <3
Apatyka
:( :') <3
<3 <3 <3
Voldemort
<3 <3 <3