Rozloučení s Frídvulfou
Téma mě vrátilo ještě jednou k okolnostem Frídvulfina odchodu. Malé hospodářství, ve kterém žila s Hagridem starším a malým Rubíkem, napadli vesničané. Právě odtáhli. Všichni tři jsou naštěstí živí, a až na nějaké ty šrámy i zdraví.
Stodola není, kolíbka už není. Spáleništěm tančí poslední plameny. Chtěla zůstat. Co teď? Křičeli, že je zvíře. Všichni že jsou zvířata. Že mají táhnout tam, odkud přišli.
Zaklonil hlavu a pohlédl na ni. „No nic, tak vezmem nějaký věci a vyrazíme. Tady už bejt nemůžem. Pudem k vám. K vobrům“
„Tam ne. Zabijou vás. Oba. Jste malí.“ Sklonila se a položila spící nemluvně jeho otci do náruče.
Smrákalo se. K lesu mířily dvě postavy. Jedna obrovská, jedna malá. Když došly k nejbližším stromům, splynuly na chvíli v jednu.
Pak se rozdělily. Malá pokračovala kolem lesa, velká v něm zmizela. Navždy.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Přiznávám, že z mého pohledu
Přiznávám, že z mého pohledu tomu úplně nevěřím, ale je to moc hezká představa a opět krásně napsaný drabble.} <3
Jsem ráda, že se ti líbí
Jsem ráda, že se ti líbí drabble i ta představa. :-)
Moc smutné.
Moc smutné. tohle dopadlo opravdu tragicky, i když bez ztrát na životech. Ale kdyby se to bylo nestalo, neměli bychom Hagrida...
Jo. Frídvulfa je tragická
Jo. Frídvulfa je tragická postava. Jsem o tom přesvědčená. Ale Hagrid - ani v kánonu nežil úplně špatně a to nemluvím o mé ff. :-)
To se povedlo. Líbí se mi,
To se povedlo. Líbí se mi, jak je to nesentimentální. Klidně to tak mohlo být
Díky, jsem ráda. Chtěla jsem,
Díky, jsem ráda. Chtěla jsem, aby tam bylo sentimentu co nejméně. K Frídvulfě ani Hagridovi staršímu by se mi nehodil.
Chudák Fridvulfa. To muselo
Chudák Fridvulfa. To muselo být neuvěřitelně těžké, vzdát se takto dítěte. Ale je mi jasné, že jinak nemohla. Ale vlastně si ji představuju jako obzvlášť malou obryni.
Malou obryni? Já taky. Malou
Malou obryni? Já taky. Malou a svým způsobem hezkou. Určitě byla menší, než její druhý syn Dráp. A ten prý byl na obra hodně malý.
Jo, to je vlastně dost
Jo, to je vlastně dost logické.
Že jo? Vlastně se docela
Že jo? Vlastně se docela divím, jak mi do sebe všechno zapadá. Ono to snad takhle nakonec opravdu bylo. :-)
:( Je mi z toho hrozně smutno
:( Je mi z toho hrozně smutno. Moc krásný.
Díky moc. Ty si umíš užívat i
Díky moc. Ty si umíš užívat i ten smutek, že?
No samo, vždyť říkám, že jsem
No samo, vždyť říkám, že jsem tragéd. :D Ne, vážně. Ono by si bez těch smutnejch věcí nešlo tak užívat ty veselý. :)
Máš pravdu. Jak bychom
Máš pravdu. Jak bychom poznali, že je světlo, kdybychom neznali tmu. :-)
...
chtěla bych ti poděkovat za rehabilitaci Frídvulfy. Ze zmínek Rowlingové jsem si o ní udělala obrázek nezodpovědné matky, ale ty jsi z ní vytvořila milující osobu.
Není zač. Mně to prostě
Není zač. Mně to prostě nedalo. Musela jsem přijít na to, proč opustila syna. Ta krátká zmínka, že holt nebyla rodinný typ, mi rozhodně nestačila.:-)
Moc dobře a uvěřitelně si to
Moc dobře a uvěřitelně si to udělala. DDD (dokonalé, dobré drabble).
DDD! (děkuji desetkráte,
DDD! (děkuji desetkráte, dobrodějko!) :-)
Naprosto nádherně napsané.
Naprosto nádherně napsané.
Díky! Cítím se po té chvále
Díky! Cítím se po té chvále naprosto nádherně. :-)
Moc smutné. Ale vysvětluje to
Moc smutné. Ale vysvětluje to mnohé.
No jo. Měla jsem pocit, že
No jo. Měla jsem pocit, že tomu příběhu ještě kousek chybí a téma přišlo jako na zavolanou.
Dojemné, smutné, krásné,
Dojemné, smutné, krásné, obrazově silné! Splynutí jako nepřímé pojmenování objetí je přímo nádherné! A nakonec - takhle to všechno dává smysl (jen lidi jsou občas zlí).
Díky Faobe. Pochvala od tebe
Díky Faobe. Pochvala od tebe těší opravdu hodně.:-)
Smutné... Krásně pojaté, ale
Smutné... Krásně pojaté, ale tak smutné...
Díky. Smutné? No co už
Díky. Smutné? No co už naděláme...