Lesem se nese

Setmělým lesem znělo opakované vytrubování jelenů. „Pozor všem účastníkům dubnové hromadné akce! Na vědomí se dává, že na jednom místě může setrvávat maximálně devadesátdevět sov.“
„Co?! Devadesátdevět slov?! Za to nebude ani bodík!!!“ vykulilo oči Sovátko. To musí být apríl!
Jak se blížil duben, každým dnem se to zhoršovalo. Zákaz kulturních akcí. Zkuste si nosit roušku, když nemáte uši! Kachny můžou vycházet jenom po dvou. A nedovolí si ani kváknout.
„Tak to už jim zbydou jenom komentáře…“ Sovátko si mohlo hlavu ukroutit a nechápalo nic.
„Svět je vzhůru nohama“, procedil mezi zuby netopýr, pokrčil křídly a odletěl někam na polívku.