NESOUTĚŽNÍ
Některým lidem stačí ke štěstí málo. Muži sedícímu v křesle stačilo k libým pocitům právě ono křeslo. Houpací. Kývalo se sem tam. Dopředu dozadu. Muž měl zavřené oči a ve tváři výraz naprostého klidu.
V místnosti vládlo téměř ticho absolutní. Za zavřenými víčky jejího obyvatele pochodovali muži v bílých oblecích. Pod nohama jim umíraly květiny i menší tvorové, kterým poskytovaly útočiště. Křehký motýl ukrytý v trsu růží skončil s utrženým křídlem, přesto se pokoušel vzlétnout.
Muž se dál klidně houpal v křesle. Věděl, co obrazy znamenají. Paniku tedy zachovával jen v míře naprosto nezbytné. Míra to navíc byla značně proměnlivá.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
tak nevím, jestli to byly
Aries
tak nevím, jestli to byly vzpomínky nebo jestli nějak sleduje současnost nebo dokonce budoucnost... jsem dost napnutá
:-)))
Profesor
Děkuji. Tohoto dojmu jsem přesně chtěla dosáhnout. Proto také nemohu prozradit víc.
To je teda dost zajímavej
strigga
To je teda dost zajímavej začátek, zajímá mě, co to vlastně sleduje. A kdo to vlastně je :-) už aby tu byl zítřek.
Díky
Profesor
Myslím ale, že na vysvětlení si ještě počkáš.
To je napínavé!
Peggy Tail
To je napínavé!
Díky
Profesor
moc.
Zachvacuje mě panika...
Peggy
Zachvacuje mě panika...
Až teď?
Profesor
;-) Díky za koment.
Velmi působivé
Skřítě
Jako bych slyšela vrzání toho křesla a viděla to všechno před sebou... chci pokračování :-)
Však bude.
Profesor
Děkuji.:-)
Drabble si mě získalo hned na
Esti Vera
Drabble si mě získalo hned na začátku, protože miluji houpací křesla. A teď jsem napnutá, co se to tam děje :)
:-)
Profesor
Díky. Uvidíš.
Docela dost hororové a krásně
Esclarte
Docela dost hororové a krásně popsané.
Díky.
Profesor
;-)