Zlatý prastarý hlad
Na prsty vřeštíme zajíčka,
aby nám přišla před pušku liška.
Na lásku vábíme, na krev.
Na zlatý prastarý strach.
„Dívej se, Hano. Neodvracej oči.“ Mlčky přikývne, bledá jako papír.
Přístřešek je zatuchlý. Čarodějné výzvy nepotřebují davy, jeden svědek stačí.
Čeká mě, sladká Jasmína. Jako já poslední dny horečnatě hromadila moc. Bude jí stačit?
Dívej se, Hano. Na plátno tvé duše načrtneme dnešní souboj. Pověst vítězky. Zkázu poražené.
Vyzývatelka útočí první. Dusivá vůně oměje. „Tvé údy ochabnou jak podzimní tráva.“
Obrana. Úder. Obrana. Šípkové trny proti hloubce močálu. Mrtvolná mlha vřesovišť. Oheň a krev.
Poslední kletba. Poslední spálený artefakt.
„Tvá vůle se zlomí jako kost v krvavé mordě.“
Oměj vadne. Hana přidusí výkřik. Jasmínin osud patří mně.
Dívej se, Hano.
S Jasmínou i Hankou se dá seznámit tady.
Dělat drabble s cliffhangerem je vždycky takové pokoušení osudu a bohyně témat. Ale když to správně vyjde, tak si zítra milé děti ukážeme, co to znamená, že je Marianna dobrá čarodějnice ;)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
mě předtím nenapadlo, že
mě předtím nenapadlo, že Jasmína je jméno :)
ta magie!
Nojo, těch kytek se tu různě
Nojo, těch kytek se tu různě míhá hodně.
To je výborný.
Dynamický, působivý, zajímavý.
Děkuji pěkně! :)
Děkuji pěkně! :)
Já se začínám bàt.
Já se začínám bàt.
Neboj!
Neboj!
Uf,
drsné.