Po zásluze
Co na tom, že vše hyne časem,
že vše je marnost, všechno ztlí,
u jakých pekel zpívala jsem,
kolika prošla zrcadly.
Mé zrcadlo je základ mé moci. Dal mi je Metod – dobrovolně. Z lásky.
Dnes moc čerpám z výzev, bitev i Šumavy samé – ale zrcadlo zůstává středem.
Změnu cítím hned. Do sklepení běžím připravená zabít.
Odraz Metodovy tváře, šeptané sliby. Půlku její moci. Poprvé váhám před úderem.
Vítězoslavný úsměv. „Snad jsi nevěřila, že ti odpouštím, Marianno? Zradu za zradu.“
Odchází středem.
Slábnu – jeho kouzlo jako nákaza proudí předivem mé magie. Svou sílu ti nedám, radši vše spálím.
Trhám nítě pojící mě k zrcadlu, jako bych přetínala vlastní šlachy.
Vchod strhávám, surově. Navždy bude odříznuto.
Padám až venku, vykašlávám prach a ponížení.
Předchozí drabble
Promiňte, příběhy o tom, jak jsou na sebe lidé hodní, letos spíš nemám :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Krásná vyjádření
Krásná vyjádření znepokojujícího děje.
Děkuji, nojo, já asi s tím
Děkuji, nojo, já asi s tím znepokojováním nepřestanu :)
Auvej, to je hodně drsné.
Auvej, to je hodně drsné. Obraz přetínaných šlach jako rušení magického spojení je dost silný.
Díky. On ten proces pro
Díky. On ten proces pro Mariannu příjemný nebyl, no.
Hodné to není ale silně
Hodné to není ale silně krásně napsané ano.
Děkuji uctivě :)
Děkuji uctivě :)
úžasný
úžasný
děkuju
děkuju