K hladovění
On - bez království král
i z hnízda spadlé ptáče,
ptá se, kde domov můj
a kde je moje vláda -
tak blízko prokletí -
i spáse.
Trůn získáš jedině krví, řekla mi.
Je připraven mě skolit. Jsem já?
Jak mohu zabít vlastního otce? Sklonila oči. Poradím ti, až přijde čas.
Čas nadešel. Tak kde je? Čekám její ostrý smích, hledám záplavu černých kadeří.
Dav cítí můj strach a pochyby, kloní se k němu, přisuzuje mi prohru.
Náhle utichá.
Vlasy zšedivělé prachem, zkrvavený ret napuchá. Chytám ji, aby neklopýtla.
„Má rada, Martine. Zahub soucit, neoplatí ti ho. Nejdůležitější jsi ty sám.“ Prsty sjíždí po mém meči, spřádá kouzla. „Nikdo nehraje fér.“
Pochyby zmizely. Žádné kouzlo, jen Marianna.
Dav mění strany.
„Otče, přicházím převzít, co mi právem náleží.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Uf. K čemu se to schyluje? K
Uf. K čemu se to schyluje? K otcovraždě? Zakrývám si oči.
Tak zase abychom byli fér,
Tak zase abychom byli fér, jinak by otec zabil jeho, to tak na Šumavě chodí holt.
A tohle je taky úžasný
A tohle je taky úžasný
taky děkuju :)
taky děkuju :)