Ptačí koncert

„Proužky? Předpokládám, že byly na každém rohu a křižovatce?!“ zavrčel muž. Ani nečekal na souhlas. Ty pruhy sem kdysi přivedly i jeho. Nebyla v nich žádná magie, jenom prastarý únikový kód.
Muž se obrátil k počítači a přestal si dětí všímat. Věděl, že odsud se nedostanou.
Slyšel zpívat ptáky, ale vnímal je ještě méně než děti. Byl na ně zvyklý. Ohlušující koncert slýchával na jaře celé dny. Děti však tyhle neznaly. Brzy začaly výskat nadšením a mačkat se u obrazovky. Když si muž uvědomil, co se děje, bylo pozdě.
Zkázonosný koncert zlákal nejmladšího, aby se dotkl obrazovky. Pustila ho skrz.