Vycházky do společnosti
Další drabble do série o Lauře; kdesi v příběhu, krátce po zmíněném výletu do Moskvy, nastal okamžik, kdy Laura usoudila, že už má Prahy dost. Způsobila Pánovi z Prahy pár nepříjemností, vzala si od něj zrovna tolik peněz a cenností, kolik si nárokovala, a odjela daleko předaleko.
Chodí na středeční trh pravidelně. Nakupují čerstvé ovoce a zralé olivy a lidé už si jich tolik nevšímají.
Poprvé vzbudili pozdvižení – Laura v červených šatech s vysokým rozparkem a s ní obrovský muž zvláštních mechanických pohybů.
Ale postupně zapadají. Laura si uvědomí, že už není v Praze, přehlízena v nekonečných proudech turistů z celého světa, a přeorientuje se na garderóbu střízlivých bavlněných šatů. Golem se den ode dne víc podobá skutečnému muži. Tvář pod hrubou kůží dokonce začíná získávat a napodobovat lidskou mimiku.
Když ho Laura chytí za ruku, vypadají jako pár.
Na trhu je začínají zdravit. Už jsou "jejich".
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to je hezký...
to je hezký...
Díky.
Díky.
TAk to nakonec dobře dopadlo.
TAk to nakonec dobře dopadlo...
Ještě mi zbývají dvě témata,
Ještě mi zbývají dvě témata, stát se může cokoliv :]
To je tak milý!
To je tak milý!
Díky. Nápad na poslední
Díky. Nápad na poslední chvíli.
...
paráda, povedené
Děkuju.
Děkuju.
Pěkné drabble :-)
Nabralo to zas zajímavý směr.
Tak to vypadá jako dobrý
Tak to vypadá jako dobrý konec :o)
Dobře se k sobě hoděj.
Dobře se k sobě hoděj.
Ale to je krásné zakončení :)
Ale to je krásné zakončení :)
No, vypadá to, že si to
No, vypadá to, že si to zařídila docela dobře. Ale vzít Praze golema, to se dělá? (No, fakt je, že se připouští i to, že ho někdy odvezli židé, nejpozději po válce, ale ti měli aspoň nárok.) A nevím, jestli jí takovýhle prostý, i když zajištěný život bude vyhovovat nadlouho.