Muzeum, kapitola šestá

Předchozí

Porada s forenzními IT techniky je v osm ráno. Pro mě vražedná doba. Vstanu, ale probudím se nejdříve v deset.
Ajťáci nevypadají o mnoho lépe než já.
„Čekali jsme do tří ráno na elektroniku od Veroniky Svobodové.”
Drama queen se nezapomněla předvést.
„Ale stihli jsme to dokončit,” dodá rychle šéf party, jakmile zachytí můj pohled. „Jeden nezabezpečený mobil bez zámku kláves a se zapnutím sledování polohy v mapových aplikacích. K mobilu se prý nikdo nepovolaný nedostal. Google účet bez dvoustupňového ověření, ale nikdo se do něj nenaboural. Všichni promazali počítače, naštěstí ne moc odborně. Ve třech případech studentská klasika — nelegální peer to peer klienty, craknuté officy, tuny porna, jeden virus, ale žádná GPS data. Svobodové tablet má GPS, která nepozná Brno od horního Rakouska, ten můžeme škrtnout taky. Zato její počítač, to byl jinej level.”
Odmlka. Ani ne tak dramatická jako technická.
„Našli jsme stopy po odinstalaci Toru.”
Tor je prohlížeč pro darknet. Zamete po vás důkladně všechny stopy, což se hodí, pokud vyvádíte něco nelegálního. Pro běžného Frantu uživatele s paranoidními sklony je asi tak přiměřený jako kanón na vrabce.
„To nemusí nic znamenat,” promluví Ginette. „Nejspíš sháněla marihuanu.”
„Taky mohla být s kontaktu s ilegály.”
Ginette pro sebe kývne. „Pochlubte se. Na co jste přišli?”
„Projel jsem její počítač na adresy serverů, které monitorujeme. Jednu měla zapsanou. Kategorie cvoci. Plus dvě další. Ty jsme neznali. Další cvoci a jedni ilegálové.”
Udiveně hvízdnu. Tak tohle jsem nečekala.
Ginette se předkloní, jako kdyby ji teprve teď začala porada zajímat. „Žádný černý trh?”
„Ne.”
„Co monitor aktivity?”
„Tam ji nevystopujeme. Všechna komunikace je anglicky a specifické chyby sotva omezíme na západoslovanské jazyky, a to nemluvím o hromadách pasivních přístupů.”
„Moment,” ozvu se. „Takže Verča si chodí číst konspirační teorie o velkém spiknutí vlád a cestovatelů času? Kde pak přišla na adresu ilegálského serveru?”
„To jsme začali okamžitě prověřovat,” odpoví ajťák dotčeně. „Informovali jsme divizi. Na monitorech nikde nic není. Tu adresu musela dostat jiným způsobem.”
„Co vaše databáze Vidoucích?” zeptá se Ginette najednou.
Ještě tohle nám scházelo.
„Databázi spravuje jiné oddělení, ale tahle republika má deset milionů obyvatel. Což v praxi znamená dva nebo tři žijící.”
„Takže o Svobodové nevíte?”
Nastane zaražené ticho. Můj mozek se zasekne doslova.
„Jste si jistá?” zeptá se opatrně ajťák.
„Jsem si kurva jistá,” odsekne Ginette a založí si ruce. „Shrňme si to,” řekne. „Chtěli jsme zjistit, jestli za v rekordně rychle vykradené naleziště přece jen nemůže náhoda nebo obyčejný únik dat. To se nepovedlo a ještě ke všemu máme na krku nový ilegálský server a novou Vidoucí, která je s nimi pravděpodobně v kontaktu.”
Chvíli je ticho.
"Té doktorandce vyřiďte, ať si pořídí lepší antivirák," uzavře poradu ajťák.

Další