Sdílená bolest

Na ochozu bylo větrno. Celeamin se ohlédla k cestě na poslední chvíli, aby spatřila odjíždějící trojici.
"Je to Elrohir, kdo s nimi jede?" zeptala se.
Elf na stráži jí věnoval pohled rychlý jako útok zmije. "Jedno z dvojčat. Nepoznám je od sebe."
"Vždyť jsou každý jiný..."
Její bratr mlčel.
"Urážet se ovšem umějí oba stejně," musela dodat. "Pohádali se mi a každý zmizel někam trucovat."
To mlčení dusilo.
"Nevíš, kam tak spěchali?"
"Nevím."
Jen koutkem oka a honem zase uhnout. A zbytečně nemluvit. Rozloučila se tichou poklonou.
Netušila, jak dlouho se za ní díval.
Netušila, že mají oba stejný strach.