Dojemné loučení
Navazuje na Kdo vyrostl? - http://www.sosaci.net/node/46753
„Dejte na sebe pozor,“ řekla Alison expediční skupince a uvažovala, jestli by přece jen neměla jít s nimi a hlídat je.
„Zkuste se dostat do potíží až tak za šest hodin, rád bych se prospal,“ utrousil Severus.
„Jojo, taky se nám bude stýskat,“ usmála se na něj sladce Margaret, „ale brzy se zase potkáme.“
Doktor je sledoval se směsicí fascinace a rezignace. To jejich špičkování ho bavilo… a občas štvalo. Hlavně když chtěl jít objevovat.
„Jsme děsná sebranka, co?“ přitočila se k němu Hermiona.
„Zvykám si,“ uchechtnul se.
„Pohlídáš je?“ ubezpečovala se.
„Jasně,“ přikývl a pro jistotu dodal: „Nezbourejte TARDIS.“
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Hermiona je fakt typická
Hermiona je fakt typická (takové to šplhounkovské: to jste sebranko, co?, které přitom mluvčího trochu vyděluje)!
No, vlastně jo. I když se to
No, vlastně jo. I když se to dá brát i tak, že se naopak snaží, aby se necítil vyčleněný Doktor, tak ho chce zapojit :-)
:D
:D
:-)
:-)
Hlavně na takového samotáře
Hlavně na takového samotáře jich musí být strašně moc... chudák.
On má ale lidi rád :-)
On má ale lidi rád :-)