17. Poradna aneb BUDEŠ to nosit

Zatímco se mi hojí šrámy a čekám doma, až mi přijde helma, přemýšlím o hodně věcech.
Jedna z nich je ta, že koloběžky se zdají zažívati boom a možná si je někdo bude chtít pořídit, jako já před Vanoci, abude se krutě rozmýšlet, jakou že tedy.
Jako já před Vánoci.
A protože už není před Vánoci, ale je květen a já už mám spoustu zkušeností (vyjedu Ten Kopec a taky už jsem spadla), tak se cítím dosti věcí znalá na to, abych mohla radit!
Podle pravidla Nejhorlivější rádci jsou ti, co o tom ví akorát tolik, aby to bylo víc než nic.
Už ale vím, že Ta Pravá koloběžka je velice individuální záležitost, a taky, že při výběru koloběžek je nutno koukat i na jiné věci, než je barva a celkový estetický dojem.
Jako první se zaměřím na velikost.
Nejmenší z „velkých“ koloběžek je dvanáctka. Tedy kola o průměru dvanácti palců.
Kdy potřebuju dvanáctku?
Dvanáctka se mi hodí, když se chci přesouvat na krátké vzdálenosti. Z domova na metro, ze metra na autobus, rychlé kratší úseky po městě. Do knihovny. Na hřiště a do školy. Courat odpoledne s kamarády (pozor, budu mnohem pomalejší než ti na kole). Courat za (svými malými) dětmi na odražedlech nebo koloběžkách. Dojíždění do blízkého kroužku.
Všude tam je dvanáctka skvělá.
Dvanáctku vám bez problémů přepraví i autobus. Ve vlaku za ni nemusíte platit. A i když je optimální na přepravu tak do dvou kilometrů, neznamená to, že vyježděný jedinec si nemůže zajet i na střední až delší výlet. A ti trochu blázniví na ní můžou zvládnout i nějaké ty triky.
Celodenní výlet nebo pravidelné polykání kilometrů je ale na dvanáctce spíš utrpení. Pokud nejste tímhle způsobem nastavení.
Já osobně bych byla bývala dvanáctku využila když mi bylo tak nějak mezi dvanácti a sedmnácti lety. Pak už byl můj akční rádius na takový stroječek moc velký. Nebo kdybych dojížděla pravidelně tak do vzdálenosti tří kilometrů. To by se mi hodila.
Šestnáctka je velká-malá koloběžka.
Má u nás dost velký počet vyznavačů, a je proč!
Šestnáctka je šikovná do města. Je obratná, na kočičích hlavách nedrncá tolik, jako dvanáctka. Je to pořád malý stroj, kolikrát vám při přepravě autobusem stačí milý úsměv a není problém. Je rychlá, stabilnější, pořád relativně lehká. Už se na ni dají rozumně zavěsit menší brašny. Jezdí dynamicky a přitom zvládne bez přílišného vyčerpání jezdce i delší úseky, při dostatečné natrénovanosti prý kolem padesáti kilometrů. Šestnáctka je dobrá tam, co dvanáctka, ale ještě o něco rychlejší. Pět kilometrů je relativně pohodlná vzdálenost. Zase, na celodenní výletování to není, ale nějaká ta slušná menší vyjížďka už se na tom dá podniknout.
Já osobně bych šestnácktu milovala tak mezi šestnácti a dvaceti lety. Bývala jsem bláznivě střelená, hrr sem, hrr tam. Rychlý, obratný, malý a přitom solidní stroj by bylo to pravé.
Dvacítka je univerzál.
K univerzálům trpím skepsí od doby, kdy jsme v pionýrském oddíle měli univerzální multisekerku, ona měla v rukojeti ukrytou pilku a milion dalších věcí.
Sekalo se s ní blbě, protože se vám hýbala rukojeť v ruce, řezalo se s ní blbě, protože za tu sekerovou hlavu se vám blbě tahala pilka a ještě byla moc krátká a tupá. Když jste to používali jako kladivo hrozilo, že se seknete do hlavy a pilník taky nepilnil.
Od té doby zastávám názor, že je lepší mít na každou činnost dedikovaný nástroj.
A pak je tu dvacítka, univerzální koloběžka.
V Čechách nejoblíbenější velikost, říkají.
A je pro to důvod.
Pohodlně ujede (po lehkém tréninku) dvacet kilometrů (vyzkoušeno za vás); jsem zvědavá, na kolik to jednou natáhnu. V městě manévruje sice o dost hůř než šestnáctka a s dvanáctkou se to vůbec nedá srovnat, ale pořád je v něm použitelná. Když se rozjede na delší trase tak jede... jede... jede... myslím, že s tréninkem by to na celodenní výlet neměl být problém.
S dvacítkou už se dají polykat kilometry. Dá se s ní jezdit často a „na vzdálenost“. Na fitness a trénink kondice je rozhodně použitelnější než menší stroječky.
Ještě pořád vám ji někteří hodní řidiči dovolí vzít do tramvaje, nebo dokonce i do autobusu.
Dvacítka se mi hodí teď. Když mám na tachometru ujeto osmnáct kilometrů a dojem, že je to málo. Když jedu a jedu a sípám a říkám si, že někde tu kondici zpátky nahnat musím. Když mě volá dálka a já chci polykat kilometry.
A přitom cestou zpátky sednout do metra a nepřekážet.
Ještě jedna věc o dvacítce je zajímavá; jezdí na ní prý hlavně ženy. Zatímco muži se věnují buď menším a praktickým šestnáctkám, nebo potom už výletním šestadvacítkám.
Slyšela jsem, že dvacítka je prý pro ženy příjemně malá.
Blbost, myslím si. Ženy si pořizují dvacítku ze stejného důvodu, jako mají menší kufry než muži, přestože s sebou vezou třikrát tolik věcí.
Společnost v nás vyvolala představu, že co je malé, to je hezké a roztomilé a my jakožto ženy, vlastnící hezké a roztomilé předměty jsme také malé a roztomilé a tak to má být.
Ale houby! Rozčiluju se nad tímto mnou interpretovaný sexistickým předpokladem... a jdu se projet na své hezké a roztomilé dvacítce.
Ona je totiž taky ohromně praktická a já ji mám ráda.
Ňuf.
Šestadvacítka je už velký stroj. Je zvlášť vhodný, pokud chcete jezdit na výlety či expedice. Má nízký valivý odpor, velkou setrvačnost a při troše štěstí a šikovnosti na ni dokážete navěsit obsah obýváku a nejbližšího okolí. Je to stroj celkově dosti dlouhý, tedy i dosti stabilní. Jako polykač kilometrů najde ocenění u lidí, pro které není padesát kilometrů žádná dálka a táhne je to ven. Je i těžší, ale zase ne o tolik.
Šestadvacítka se mi líbí. Ale v městě bych s ní trpěla.
Do metra bych ji vzít mohla, ale tramvaják by se na mě díval tak ošklivě, že bych se šla radši zahrabat. Je už taky vlastně delší než kolo, takže si dokážete představit, jak dobře se s ní asi manipuluje v ostrých zatáčkách a/nebo úzkých uličkách.
Po šestadvacítce toužím, když si prohlížím cestovní katalogy lehkých cyklistických zájezdů. Vidíte víc, než kdybyste šli pěšky a dostanete se všude. Na kole by mi odešla kolena a na inlinech bych se zabila, kdyby zapršelo. Ale koloběžka... taková pořádná koloběžka...
Ano. Budu si ji někde muset ukrást.
Nebo třeba i půjčit...
No a pak je tu ještě osmadvacítka. A to už je teprve stroj.
Osmadvacítka je dost silniční záležitost (já osobně na silnici nechci, pokud nemusím). Hodí se na dálkové jízdy a expediční ježdění. A, samozřejmě, na osmadvacítkách se závodí.
Ze všech koloběžek je nejstabilnější a má nejmenší valivý odpor, tedy dokáže nakonec vyvinout nejvyšší rychlost. Jinak je to kravinka velká, ale paradoxně kolikrát lehčí než menší kusy. Osmadvacítku bych si ráda zkusila, ale myslím, že by na mě byla až trochu moc velká.

Když jste si možná trochu zúžili výběr dle velikosti předního kola, nastává další otázka - obě kola stejně velká, nebo to zadní menší?
Dlouho panoval trend menšího zadního kola. Koloběžky pak byly kratší, tedy skladnější a lehčí. V zatáčkách ale menší zadní kolo ustřeluje.
V současnosti se čím dál tím víc začíná prosazovat stejná velikost kol až do dvacítky včetně. A můžu vám říct, že stejně ještě nemám tolik naježděno, abych se v zatáčkách s 20/20 cítila nějak extra komfortně a jsem ráda, že mám tedy tu stabilnější možnost. Jistě, dá se pořád bez problémů sehnat 16/12 nebo 20/16, ale pro mě ne, díky.
To, že vám pak stačí ta jedna náhradní duše, zatím jako výhodu moc nepovažuju. Pokud až někdy píchnu, pravděpodobně budu plakat a Royu domů povedu. Od čeho je tu to MHD, že.
Jak tak ale koukám na ty větší stroje, musím říct, že vizuálně se mi líbí víc, když to zadní kolečko je menší. Prostě je to takové milé. 26/20 vypadá fakt hezky. Nebo mám krást/půjčovat si 26/26? Budu si to muset ozkoušet, až půjde do tuhého.
No a aby toho nebylo málo, nedávno Mibo vyhodilo svůj zakázkový rám na 28/26. A TO je teprve kráska.
Babo, raď.
Příště zabrousíme do dalších, méně zřetelných rozdílů než jen velikost kol. Ale, co se hmotnosti týče... když jsem se rozhodovala mezi šestnáctkou a dvacítkou, jazýček vah převážilo „budeš na tom jezdit nebo to budeš nosit“.
Po naježděných kilometrech můžu s klidem prohlásit - budeš na tom jezdit a BUDEŠ to nosit.
Koloběžku prostě občas budeš nosit, a to nejčastěji do schodů, a to nejčastěji nahoru.
Sestimsmiř.