Prosebník

Lev Michajlovič se dal do psaní. Pop se díval trochu nedůvěřivě, když jej takový trhan žádal o potřeby pro psaní dopisu, ale nakonec mu je půjčil.
Namočil brk do kalamáře, nejistě - už odvykl, a začal psát.

Sergeji Pavloviči,
ještě stále cítím na rukou dotek pout...

Tak, pochválil se. Pouta, ne klepeta, neklít, nerouhat se... píšu šlechtici, musím se přestat chovat jako katoržník... jsem šlechtic, jako ještě v Petrohradu, s Tamarou. Kde jen té je konec...
O něco pevnější rukou pokračoval:

...konečně jsem se ale z toho pekla dostal. Prosím Vás proto, jako svého posledního přítele, o útočiště ve Vaší domácnosti...