Rozloučení
Nesoutěžní, jen tak trochu na téma Největší fanynka (moje letošní dost neúspěšné, takže byla šance... no nic).
A máme tu poslední dílek příběhu, kde se vracíme k divadlu a vše se dovede do zdárného konce.
Dějově navazuje na Kultura přizpůsobená publiku, ale v linii příběhu je před tím umístěna Tragédie tří, exkurs do minulosti za událostmi, které údajně vedly k vraždě pěvce Arthena, jehož role se náš kavalír ujal.
Artheno pěl pod oknem serenádu. Jeho horoucí, jímavý zpěv, žel, nedospěl k adresátce, byla právě na útěku se svým vyvoleným.
Zato obecenstvo spustilo potlesk a jásot.
Mladému šlechtici připadalo to vystoupení příliš skvělé na soubor nevalné úrovně, snad kromě principálovy dcery, nicméně úspěch byl veliký.
Následovalo ještě několik repríz.
Potom konečně nastal čas odjet.
Principálova dcera se ještě přišla rozloučit s nečekaným dobrodincem, jehož osobní kouzlo na ni velmi zapůsobilo....
„Nepamatuji si vaše jméno, pane,“ řekla plaše.
Usmíval se, zvláštně melancholicky.
„Tedy, obvykle mě nazývají knížetem z Listhé.“
Vytřeštila oči.
„Ale jmenuji se Artheno z Téiru.“
Rozloučil se a odjel.
Nejspíš už jste to tušili, vy, co jste dočetli až sem.
Skutečnost se měla tak, že Artheno z Téiru se málem skutečně stal obětí vrahů vyslaných vévodou, ale nakonec vyvázl. Nějakou dobu ještě působil jinde, ale potom se mu povedl výhodný sňatek s jistou ovdovělou kněžnou, ostatně svou někdejší přítelkyní, a tak někdy po letech žije tak trochu hořkosladce novým životem a mezi plněním povinností občas ještě píše básně jen tak pro sebe. Lidové vyprávění si nicméně začalo žít vlastním životem.
Jednoho dne se vydal někam na cesty inkognito, aby se vyhnul formalitám. A takové divadlo si samozřejmě nemohl nechat ujít. Někdy se ale při takové příležitosti lze dozvědět víc, než je milo...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No tedá... To jsou mi věci!
No tedá... To jsou mi věci! Dík za rozuzlení.
Díky za komentík.
Díky za komentík.