Jaké kouzelné ráno

Odcházel jsem opatrně, abych nesetřel rosu, ani ty druhé, rudé krůpěje.
Země si pamatuje.
Kdysi ta temná skvrna nebyla víc než rozbitá marmeláda. Sladká. Výjimečná. Z toho nejzralejšího rybízu... Pomáhal jsi ho sbírat, protože pro tebe nebyla žádná práce bezvýznamná. Nikdy jsi neměl ruce v klíně.
Jenom marmeláda...
Rozbitá jen proto, že byla naše.
Tebe taky zabili jen proto, že jsi náš.
Dnes je ta temná skvrna památka, že jsi byl.
Že bez tebe není nikdo, kdo by zadržel mou ruku, až sáhne po zbrani.

Nastává jedno prolévání krve za druhým. Truchlí země a chřadnou všichni, kdo v ní bydlí.