Umělkyně

Přejíždím pohledem po svých nástrojích úhledně vyrovnaných na desce stolu.

Ráda o sobě uvažuji jako o umělkyni, i když svět by mi to nepřiznal. Svět vlastně ani neví, že existuji.

Ale to co dělám, je umění. Svým způsobem.

Mohla bych to dělat jen kvůli potěše z tvorby, z procesu, který je ve své podstatně stejný, ale přitom vždycky odlišný. Jen pro samotné umění.

Ale mí zaměstnavatelé chtějí slyšet, co jim mé objekty řeknou. A za to mě platí.

Všichni jsou spokojeni.

Tedy mé objekty ne, ale pro skutečné umění se musí něco obětovat. Třeba i lidský život.

Sahám po kleštích.