Závěrečným tématem se vrátíme na začátek Poezimu a současně se přeneseme do prosince.

Haiku už jsme si během listopadu dostatečně nacvičili, takže pro vás tento úkol nebude nijak krutě náročný: Napište haiku se zimní tématikou.

Děkujeme všem, kdo se do Poezimu zapojili, a doufáme, že se vám naše poetická premiéra líbila.
Pokud máte nápady na úkoly, které bychom mohli vyzkoušet při případném budoucím opakování Poezimu, nebo máte jiné návrhy související s touto akcí, budeme rádi, když se o ně s námi podělíte.

Příjemné psaní a básnění po zbytek listopadu i v dalších měsících!

Závěrečné haiku zveřejněte do 30. 11.

Předposlední téma může být záludné, protože ach, hrůza, strach, přejdeme od poezie k próze.

Napište krátký příběh na motiv básně. Pokud máte nějakou, která vás dlouho pronásleduje (obvykle od dětství), nebo vám uvízla v hlavě (obvykle od školy), případně nějakou milujete a provází vás životem, nechte se jí inspirovat a napište povídku – minimálně v rozsahu drabble, ale přivítáme i delší příběhy.

Uveďte báseň, na niž budete odkazovat. Pokud jde o delší útvar, můžete odkázat na stránku, kde je uvedena, nebo na knihu, kde ji čtenáři můžou najít, a ocitujte jen tu část, která je podstatná pro vaši povídku.

Níže uvádíme začátky tří básní, jejichž začátky se můžete nechat inspirovat, pokud vás nenapadne konkrétní text.

Báseň zveřejněte do neděle 30. 11.

Lotyšská píseň

Havran sedí na dubu,
Drží zlaté housličky.
– Neviděl jsi, havránku,
stopy naší sestřičky?
…

Vítězslav Nezval: Studna

Na dvoře stojí studna.
Vede k ní sedm cest.
V té studně nízko u dna
je nebe plné hvězd.
…

T. S. Eliot: Píseň lásky J. Alfréda Prufrocka

Pojď, vyjdeme si tedy spolu ven,
když večer leží pod oblohou rozprostřen
jak chorý při narkóze na stole;
poloprázdnými ulicemi
půjdeme kouty šepotajícími
neklidných nocí v hodinových hotelech, kde nejspíš draze,
v nevábných ústřicových restauracích s pilinami na podlaze:
ulicemi, jež se vlekou jako nudná hádka,
která tě zrádně láká
k ohromující otázce…

Přichází na řadu báseň, která je trochu tajenka, kdy musíte věnovat pozornost prvním písmenům, případně slovům každého řádku, jejichž sloupec dá dohromady sdělení – slovo, jméno, klidně i celou větu.

Váš úkol tedy zní: Napište báseň, v níž počáteční písmena veršů tvoří slovo, jméno nebo sdělení.

Můžete rýmovat jako François Villon, nebo psát volným veršem jako Ivan Jirous.

Báseň každopádně vyžaduje poněkud odlišný přístup: Nejprve zvolíte klíčové slovo a přizpůsobujete mu text.

Akrostich zveřejněte do neděle 23. 11.

Závěr „Balady o tlusté Margot“ od Françoise Villona v překladu Otokara Fishera, který se pomocí záměny J a I vypořádal s nástrahami převodu mezi originálem a češtinou:

Vše vystaráno! Nebojím se psot!
Jsme stejné ráže. Dvojice jsme slot.
Lehká a pasák. Špinavý jsme rod.
Lne rovný k rovné. Jako u těch vran.
Och, tahle špína! Špína je nám vhod.
Nás život vypliv. Plijem na život
zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.

Ze sbírky Akrostichy Ivana Jirouse:

Irisů náruč narcisů ve
Větru jenž z ohniště vůni rozhání
Akátů shořelých
Nikde nikdo krajina prázdná
Au!

Zběsilosti typu akroteleuton, ve kterém první písmena veršů odshora dolů a poslední písmena veršů odspoda nahoru tvoří totéž slovo, po vás nežádáme, ale připojujeme báseň „Míč“ od Richard Weinera jako ukázku toho, jak moc se s akrostichy a jejich sourozenci mezostichy, telestichy a akroteleuony dá vyhrát (a v tomto případě báseň dokonce dává i smysl):

MEškám tě Františku čepobití dávno už tě shání Slyšíš JE?
ZOstra tedy, honem, polními pěšinaMI
POzor však pozor na tajná andělská tenaTA
TAkovou potutelnou cestou nejlépe naslePO
MIlost totiž nedbá vnadidel ale dělej brZO
JEstli se Františku budeme před slepotou třást pak dojista zbloudíME
Mezopotamie je zemí mezi proudy
a my zas řekou kterou ráje vroubí
a řeka břehy břehy řeku soudí

Co mělo přijít, přišlo :) Schválně, kdo jste ho čekal?

Cílem této výzvy bude sonet, tedy napsat báseň o čtrnácti verších, které se budou rýmovat podle přesně daného vzorce.

Máte na výběr. Můžete následovat Danta nebo Petrarcu a napsat italský sonet, který se dělí na osmiverší a-b-b-a, a-b-b-a následované závěrečným šestiverším c-d-c-c-d-c (případně c-d-e-c-d-e).

Osmiverší rozvíjí téma a šestiverší přináší rozuzlení. (Osmiverší: Miluji tuhle úžasnou dámu a teď vám jim popíšu/nebo představím problém/soužení + šestiverší: Vyslyšela mě / Dala mi košem)

Nebo můžete zkusit sonet anglický s trojicí čtyřverší a jedním závěrečným dvojverším s rozuzlením. Rýmuje se podle vzoru a-b-a-b, c-d-c-d, e-f-e-f, g-g.

Stejně jako William Shakespeare můžete psát nejen o lásce a kráse, ale o životě vůbec. Můžete opěvovat své oblíbené místo, babiččin štrúdl, oblíbenou literární nebo filmovou postavu, mašinky z Pohádek o mašinkách... Můžete napsat sonet gotický, nebo po vzoru Lovecrafta přímo hororový.

Pokud se rozjedete, třeba trumfnete i Nezvalových 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida.
Nebo stejně jako sám alžbětinský bard přimějete 57 akademiků vítězoslavně praštit pěstí do vzduchu.

Svůj sonet zveřejněte do neděle 23. 11.

Shakespearův 20. sonet v překladu Jana Vladislava – Sledujte, jak zachovává formu.

Ó pane – paní mé lásky, máš líce ženy,
vlastníma rukama Přírody malované;
a něžné srdce žen, jenomže beze změny,
beze lži, do vínku těm falešnicím dané;
a oči jasnější než jejich – a míň zrádné,
jež všechno pozlatí, na co se podívají;
a mužnou postavu, jež nade všemi vládne,
až muži klopí zrak a v ženách dech se tají.
Příroda tvořila tě zprvu jako ženu,
leč při té práci se do tebe zadívala
a z lásky dala ti, co pro mne nemá cenu,
takže tou štědrostí mi tebe vlastně vzala.
Když tě však určila jen ženám pro radosti,
ať patří mně tvůj cit – a tobě jejich skvosty.

Jak tak sledujeme vaši tvorbu, můžeme vás jen pochválit slovy jednoho z pětice kluků z Trnkovy Zahrady, toho času nachlazeného: Moc se mi to líbí, vaše krásné rýby!

Poezim dospěl do poloviny listopadu a my pro vás máme překvapení v podobě půlměsíčního bonusového úkolu: básně určené dětem.

Dnešní výzva vám ponechá volnou ruku, pokud jde o délku básně, strukturu veršů a počet slabik, ale budeme po vás chtít zachovat téma a napsat báseň určenou dětským čtenářům: od ukolébavek, počítadel, přes básně dobrodružné až třeba k hororovým. Klidně se pusťte i do básně pro dospívající.
Nebo napište báseň svému mladšímu já.

Můžete využít také básnické formy z předchozích výzev. Limerik a kaligram by se pro tento úkol mohly hodit.

Délka básně je na vás. František Hrubín si vystačil s úderným čtyřverším „Vezmi žlutou tužku/namaluj mi hrušku/a pod hrušku talíř/sláva! Ty jsi malíř!“, také ovšem sepsal celý cyklus dramatických básní typu „Malá pohádka o veliké řepě“ nebo „Kuřátko a obilí“. O vrcholném dramatu „Polámal se mraveneček“ od Josefa Kožíška nemluvě.

Báseň pro děti zveřejněte do neděle 23. 11.