***

Obloha byla bez mráčku, slunce se něžně opíralo o střechy domů malého města, teplý vánek hladil po tváři a probouzel obyvatele z letargie dlouhotrvající zimy. Neúnavné ptačí švitoření se mísilo s dětským výskotem.
Poslední dům v ulici vítal jen jedním křídlem dveří. Okna se zuřivě šklebila a ukazovala zčernalou propast. Opatrně vešel. Na zemi se povalovaly ohořelé zbytky vzpomínek. Roztřesenou rukou se opíral o chatrné zábradlí, snažil se nevnímat tmavé cákance nad schody. Ale ani po domácku vyrobená zápalná lahev, kterou našel v přízemí, ho nemohla připravit na to, co uvidí. Svého milence poznal jen podle prstýnku na pravé ruce.