DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

"Tak kdy už to bude konečně hotové, kluci?" Ptala se Carabin Stereth.
"Zlato, bude to, až to bude. Hned, co Sokol dokončí to svoje zakouzlený udělátko." Zaperlil Des Helani svým úsměvem.
"A k čemu že to bude? Ne, že bych Sokolovi nedůvěřoval, ale stejně..."
"Klid, Paravite. Jede v tom i Tymon, tak se spolehni, že si Sokol dá zatraceně pozor."
"Jak myslíš, Desi. Já jen, že Sterethovi na tom hodně záleží a..."
"A nám všem, včetně Sokola a Tymona, taky, tak se uklidni."
"Dobrá, už mlčím."
"A vida, Sokol. Tak jak to jde?"
"Na dnešní akci to budete mít hotové."

"Víte, pro tyhle případy mám takové udělátko", zdůraznil pan Zichrhajc a ošklivě se usmál.
"-ané udělátko," potvrdil pan Tulipán a dál si nezúčastněně prohlížel velký obraz na zdi.
Muž, který seděl za velkým stolem naproti panu Zichrhajcovi se zatvářil popuzeně.
"Snažíte se mi vyhrožovat?" zeptal se chladným hlasem.
Pan Zichrhajc zvedl ruku, do té chvíle ukrytou pod stolem. V ní držel malý samostříl.
"Burleight a Silnoruka," prohlásil s úsměvem, "říká se tomu pružinová pistole, horká novinka.
"Věděl jste, že to není pravý da Quirm?"
Oba soupeři se obrátili na pana Tulipána.
"Takže," potřásl pak hlavou pan Zichrhajc, "Teď uděláte tohle..."

Fanouš se posadil ke stolu se svou úctyhodnou sbírkou Pokémonů a krabičkou belgické čokolády. Pustil si jazzovou verzi Nyan Cat a začal do alba zakládat nové kartičky.
Uplynuly dvě hodiny, co se Jindřich nabídl, že opraví světlo na záchodě, když se ozvalo:
„Do piči, toto je k čemu tady? Fanouši, kde jsi kupoval to světlo? To je po piče divné.“
Fanouš pohladil posledního Pokémona a otráveně se přesunul za Jindřichem.
„Problém?“
„Kurnik, pičo, Fanouši, k čemu je tu henten bazmek?!“
„Kdybych to věděl, tak tu půl roku nevisí cedule Dark Room!“
„No tak tu bude viset dál. Já to mrdám.“

"To je... šikovný. Asi." Kim se snažila neznít moc nervózně. Mělo to spoustu nástavců a přídavků a všechny ty tvary a velikosti ji bez nadsázky děsily. Ještě aby si to snad strkala... no, vy víte kam.
Saint ale nevypadala, že by si toho všimla. Zrovna vytahovala z velké krabice spoustu nového zboží. Minimálně polovinu věcí neuměla Kim ani pojmenovat.
"Přijdeš večer do CC?" zeptala se Saint.
"Eh... jo, jasně," usmála se Kim nervózně. Najednou nemohla dostat z hlavy představu jejich prvního sexu. Pohled jí ulpěl na jednom obřím dildu.
To se vážně musela zamilovat do holky, co vlastní lesbický sexshop?!

Soumrak civilizace nastal, když dorazilo na trh Elektrosvědomí od tvůrců původního Elektromnicha. Svou elektronkovou logikou se toto udělátko stydělo za věci, které jste slíbili, ale neudělali, protože vám zrovna pes sežral domácí úkoly a podobně. A vy jste pak o těch nepěkných věcech nemuseli myslet.

Bohužel, někteří vykukové v rozporu s tištěným návodem používali Elektrosvědomí i na obyčejné stydění za věci, na které jste neudělali bez závažného důvodu.

„Co se máme stresovat,“ říkali si, a namísto práce se věnovali lelkování a hře na dechové nástroje.

Tak produktivita práce klesala až nakonec nezbyl nikdo, kdo by vyráběl Elektrosvědomí či zobcové flétny.

Venku spadl kus rampouchu. Zima zřejmě odpočívala.
Naisa sice neodpočívala, ale na tváři jí hrál mírně zasněný úsměv.
Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a vzápětí řinčení kamínků. Naisa se vyděšeně otočila za zvukem. Teprve teď si všimla spleti provázků ode dveří ke stolu, a také hromádky kamínků pod ním. Ráno tam určitě nic z toho nebylo.
„Hurá! Funguje to!“ vyskočili odkudsi Lyer s Malkou.
„Cože?“
„Když někdo zaklepe, kamínky spadnou, takže o něm víme.“
„Neslyšíte klepání?“
„Tohle je slyšet víc!“
Zvlášť Malčina hruď se dmula pýchou. A tak si Naisa z možností vztekat se nebo smát vybrala tu druhou.

„Radare, co děláš pod stolem?“ podivil se B. J.
„Vylez, potřebujeme, aby tvoje malé šikovné prstíky zasunuly pár správných kolíčků a propojily nás na velitelství,“ doplnil Hawkey.
„To bude problém, pánové,“ zamumlal vynořivší se Radar.
„Pročpak?“
„Telefon je rozbitý.“
„Báječné…“ utrousil Hawkey a už se vrhal ke skříni nadepsané „Přísně tajné“, ve které Henry skladoval alkohol.
„Když mi pomůžete, myslím, že ho dokážu spravit,“ dodal Radar. „Musím tuhle věcičku zastrčit do támhleté malé dírky a pak to celé omotat třínulkou...“

„Radare, ty jsi geniální,“ zatleskal Hawkey, když po chvíli telefon skutečně fungoval.
„A máte povolení telefonovat?“ otázal se Radar přísně.

"Tak mládeži, co bude k večeři?" zeptal se docela potichu Křižák, když se od čerstvě spravené lodi vrátil k ohni.
"Neboj, kamaráde, na tobě to dneska není," zahlaholil Kenny a výmluvně ukázal na sebe.
"Dneska vaříme my s Bongem, že jo!" dodal a plácl Bonga po zádech, až to mlasklo.
"Se ví," utrousil Bongo a jal se hrabat v loďáku.
"Mám tady na to takový udělátko, někde... ha!" vytasil zánovní otvírák na konzervy.
"Trenčianské párky s fazuĺou, těšte se!" zaburácel a vrhl se do práce.
"Prosím tě, Bongo, hlavně si neubliž," špitla krásná Dana.
Dívky usedly a začaly fandit. Mlsně.

"Co budeme dělat?" zeptala se Donna zatímco místnost kolem nich se rychle plnila vodou. To byl nápad, přistát na ponorce.

"Neboj, to se vymyslí," ujišťoval ji a šacoval si kapsy.

"Upozorňuji tě, že na ten plán nemáš moc času."

"Nepotřebuji plán, někde mám takový udělátko," zabořil ruce hlouběji. Okolo něj se postupně objevil banán, jojo, pytlík bonbónů, klubíčko a kočičí hračka.

"Zatím tu žádné udělátko teda nevidím."

"Tady je!" vytáhl vítězoslavně nástroj.

"Kladivo?! To tvoje úžasný udělátko je kladivo?!"

"Je sonický."

"Nebyl by lepší francouzák?"

"Ten jsem měl někde taky," jal se znova šacovat.

"My se utopíme," začla šlapat vodu.

Je poledne, mezi keři se objevil velký mravenečník rodu Myrmecophaga. Má šedou a hnědou barvu, na zádech tmavě černý pruh. Pomalým kolébavým krokem se blíží k vysoké věži z červené hlíny…

Je půlnoc, ulicí Mazaných řemeslníků se pohybuje malá postava. Je to Noby Noblhoch a nosí u sebe doklad, potvrzující že je člověk. Barva jeho kůže je neidentifikovatelná. Rychle zapadl do úzké temné uličky…

Mravenečník se jal dlouhými drápy rozrývat stěnu termitiště…

Noby vylezl na sud s dešťovou vodou a paklíčem vypáčil úzké okénko…

Mravenečník dlouhým jazykem zachytává termity…

Noby se protáhl okénkem, kterým by většina zlodějů stěží prostrčila hlavu…

Vysílání naštěstí rychle skončilo a Edvin se konečně dozvěděl, do jaké šlamastyky že se to dostal tentokrát. Dystopie, globální katastrofa, Lotyšsko hadr. Pokrčil rameny a byl by se vydal vyhecovat povstání do Města 17, ale jeden z Vortigauntů ho pozdržel.
„Je nebezpečné jít sám,“ chraplal a podával mu podivný přístroj, „Mánička musí vzít tohle.“ Vypadalo to jako zbraň, ale mimozemšťan pokračoval.
„Manipulátor pole nulové energie,“ vysvětlil a Edvin odolal pokušení významně pokývat hlavou a hodit to do moře. O dvacet minut později zjistil, že tím může stěhovat auta a házet sudy po mravkolvech, a přemýšlel, jestli to budou chtít zpátky.

Leonardo da Quirm seděl ve své Lenošce-umožnující-kývavý-pohyb-dopředu-dozadu a levou rukou si kreslil složité křivky, které opisuje ptačí křídlo při letu.
V pravé ruce držel šálek čaje a Náhradní-ruka-která-může-při-čtení-otáčet-stránky-nebo-taky-dělat-úplně-jiné-věci mu současně listovala stránkami výpravné monografie o Zatraceném hlupci Johnsonovi.

„Geniální,“ mumlal sám pro sebe, „úžasná zkratka. Ovocný koláč. To je úžasné jméno. Takové názvy bych chtěl umět.“

Zkusmo sám pro sebe nadhodil pár vlastních pojmenování, ale u Rozkouskovaná-jablka-v-krustě-z-mletého-obilí-připravované-dohromady-za-vyšší-teploty to vzdal, a nasadil si na hlavu Udělátko-které-škaredé-myšlenky-z-hlavy-dostane-rozličnou-hudbou-do-uší.

Zatím levou rukou přikreslil ke křivkám ptačích křídel
Stroj-který-nebezpečně-naruší-morálku-nepřítele-tím-že-náhle-zamění-vodu-ve-víno-nebo-naopak a rozbor malířských technik k vyjádření prostoru včetně ukázek.

Vše zvládal skvěle. Jen ty názvy nedával.

"No ale vono se mi to nechtělo počítat ručně, tak sem si naprogramoval takovej malej skriptík, co by to dělal za mě. Samozřejmě sem to musel nejdřív růtnout, to víš, bez superjůzra žádnej slušnej program neběží, no a rovnou sem si tam natáhnul takovou fíčuru pro automatickej aploud, takže se mi každejch pět minut na servru apdejtuje záložní počítadlo, no a když už sem to tam měl, tak sem si tam dal appku, co mi to automaticky forwárduje na fejsbuk."
"To je fakt kůl. No ale není to trochu moc práce, kvůli číslu, kolikrát jsi šel za den na záchod?"

Potkají se tři kuchyňské myši.
„Představte si,“ povídá jedna z nich. „Moje paní domácí si pořídila třítko na česnek. Dají se na něm perfektně brousit drápky.“
„To má doma každý,“ na to druhá. „Ta moje si koupila loupač na pomeranče. Je k ničemu – ale krásně se po něm šplhá.“
„Nic užitečného,“ komentuje to třetí. „U mě mají mísu na vaření těstovin. Použili ji jen jednou, takže jsem si v ní zařídila útulný byteček. Má děrovanou podlahu, což znamená jedinečnou samočistící funkci. Nemusíte vůbec vytírat…“
„Samočistící podlaha?“ zamyslí se první. „Zachránila jsem trochu vína z rozbité lahve. Takže… bude párty, holky!“

Lucius se nudil. Severus celý den učil své oblíbené nevzdělatelné trolly. Lucius byl celý den zavřený v Severusových komnatách.

Dopoledne se věnoval důkladné péči o svůj zevnějšek. Poručil si od skřítků několik chodů a dlouze obědval. Po jídle odpočíval.

Pak se nudil…

Ze zoufalství se rozhodl prozkoumat Severusův pracovní stůl a snad mu i pomoci s opravami domácích úkolů. Úkolů našel spoustu, ovšem kalamář a brk jaksi chyběly.

Severusovi se večer naskytl těžko popsatelný pohled na Luciuse sedícího v křesle a kreslícího podivuhodné obrazce kuličkovým perem.

„Šikovné… šikovná věc,“ prohlásil nadšeně.
„Mudlovská věc,“ upozornil ho Severus.
„Čekáš, že omdlím hrůzou?“