Budíček

S prudkým výdechem otevřel oči. Tak blízko!
Od setkání s modrým Mimikem se jeho svět změnil ještě víc drasticky, než tušil, že je možné. Tím, jak zůstával stále stejný, znovu a znovu, v uzoufání stejných detailech, které mu bránily posunout se rovnou dál, přestože vědel! I zvyknout si na všechny ty úmrti bylo snazší, dokonce i na ty vlastní. Jen to vědomi, že není sám, že nezešílel a někdo jiný ho chápe, jaké to je, probouzet se zase v té samé chvíli, mu někdy zábranilo se na všechno vykašlat.
Jako by snad mohl, když stačí pro dalši pokus jen umřít.