Asi ano

Probouzím se, v ústech sucho, hlava mi jen třeští,
kocovina megafonem do ucha mi vřeští.
Svobodě jsem při té párty dal své sbohem zdárně,
opil jsem se do němoty vskutku legendárně.
Že nikdy okno nemíval jsem, toho si moc cením,
tak rychle vstávat, upravit se, vždyť se zítra žením.
Oči promnu, co to vidím, na prstu kroužek ze zlata,
a vedle mě má milovaná chrní jako podťatá.
Zapírat budu, jak se patří, přece neřeknu jí: „Dano,
z naší svatby si nevzpomínám ani na to ‚ano‘.“
Hlavou kroutím nevěřícně a dochází mi zcela,
že cesty časem existují, zítřek byl už včera.