Touha po úspěchu

Pracoval s chutí. Časem ho trochu přešla, ale snažil se dál. Okopat pořádně pole, osít, potom plít, zavlažovat… Byla to námaha, ale také potěšení z toho, že dělá něco opravdu užitečného. Práci, která náleží prvorozenému.
Ten lenoch se klidně může povalovat na pastvě.
Když chodíval spát celý utahaný, s rukama rozedřenýma, začínal k němu cítit nevraživost.
Ale však se ukáže. Obilí pod sluncem zlátlo, až tu byly nádherné klasy.
Po žních rodiče nešetřili chválou. Ale zase chválili i jeho. Proč?
Pyšně předložil oběť Hospodinovi.
Ten jistě ocení toho lepšího.
Cože? Místo chvály jen kárání?! A jemu uznání?!
To bylo příliš.