Hlas

Den za dnem.
Večer za večerem.
Noc po noci.
Škrábe olůvko po zažloutlém papíru.
Nůž v kousku lipového dřeva.
Špachtle v rozehřátém vosku.
"A co z toho?" ptá se čísi hlas.
Mince se kutálí.
Měděné uhlířům, kopáčům a dřevorubcům.
Stříbrné voskařům.
Zlaté huti.
Dlouhý výdech.
Když na dílo poprvé dopadnou sluneční paprsky.
Cákance bláta.
Oheň.
"Kam ten spěch?" ptá se zas čísi hlas.
Už nikam.
Oheň vypálil bláto.
Vyhnal voskovou duši.
Zaplnil nitro žhnoucím kovem.
Vydrží?
Spadla spečená krusta.
Špínu vycídil písek.
Malé kladívko probudilo hlas.
"Poletím," řekl ten hlas.
Z jámy.
Na náves.
Na vrchol věže.
A do Říma.