Danajský dar

Probouzet se každý den do toho samého stereotypu začíná být únavné. Vstanu z postele, přejdu k oknu a prudce je otevřu. Chlad, který se line zvenčí, mě spolehlivě probere.
Není proč se divit špatnému počasí. Nastala teprve polovina února.
Nastala polovina února... a já mám narozeniny.
S povzdechem se odvracím od okna, když tu na parapetu spatřím položenou malou krabičku.
Zvědavě po ní sáhnu a otevřu ji.
Uvnitř leží banán, nádherný, žlutý... a přiložený vzkaz, který říká:
Nejlepší v celém vesmíru! Krásné narozeniny.
Usměji se a vyklepu své ironické děkuji na sklo.
"Doktore... zapomněl jsi, že jsem na banány alergická?"