Letní odpoledne

"... a nakonec, nejvyšší z nich vzal její ruku a doprovázel ji..."
Hlas předčítající dívky nerušeně zazníval do všech koutů místnosti. Ostatní dívky seděly na taburetech a vyšívaly, háčkovaly nebo pletly. V nejvzdálenějším koutě jedna dívka brnkala na loutnu. Nerušila, spíše naopak. Hudba jako by podtrhávala čtené. Slunce zářilo do oken tvořených mozaikou skleněných kousků, pospojovaných olověným páskem. Dívka četla dávné báje, ostatní pilně pracovaly a odpoledne plynulo.
Když se v místnosti sešeřilo, dívky se stejně spořádaně a tiše rozešly do svých pokojů.
"Mám toho dost! Nebudu tu. Nejsem jako tyhle květinky!" řekla si Ciri a uvázala poslední uzel na prostěradle.