Žalm 22

Reverend Barnaby žádný stín nevrhá. Leží totiž u kmene věkovitého juniperu a mezi zuby drtí slova dvaadvacátého žalmu. Nejčastěji opakuje druhý verš. „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“
Samozřejmě ví, že ho Bůh neopustil, jenomže nesnáší poezii. Navíc v podání starého hudravého šamana.
„Ani uši si ucpat nemůžu,“ zasténá, když skončí s recitací, „když jsem svázaný jak kachna na krámě!“
Nemůže zapomenout na ten krocaní smích, pořád mu zní v uších. Je rád, že nemá hudební sluch. Plynule přechází na žalm dvacátý třetí.
„Hospodin je můj pastýř, nic mi neschází...“
Reverendovi bohužel schází mnoho. A trpajzlík pořád nikde.