Pošetilost ctnosti

Jako omámen kráčel rychle ulicí. Zastavil se, když zpozoroval, že nemá klobouk, vzápětí se však znovu dal do horečnatého kroku. Došel až na roh ulice, ale dál už ne. Tlukoucí srdce mu znělo v hlavě a očima lapal po místě, kde byla ona.
Chvíli stál bez dechu, a když údery utichly, obrátil se ztěžka a vydal se stejnou cestou zpět.
Snad to byl blázen, řekli by kolemjdoucí. Prostovlasý, s vytřeštěnýma očima a zármutkem zkřivenou tváří.
Snad to byl hlupák, když neřekl, že to byl on, kdo barona protáhl stokou na vlastních ramenou.
Ale možná jen příliš miloval... onen Jean Valjean.