Večer býval čas stínů a pohádek, čas sedět u stolu se sklenkou vína, na stole hořela svíce a stíny tančily po zdech, měkké, příjemné a konejšivé, a pod stolem si taky hrály stíny, skýtaly nám úkryt, schovávaly letmé doteky, kradmé a nenápadné jako stín. Mezi námi bylo pološero, mihotavé světýlko a stíny, nebylo ještě všechno řečeno, a ve tmě se mohla ukrývat naděje. Stíny tančily a my také.
Vzpomeneš si někdy?
Stalo se to vůbec?
Svítí jasné světlo, na stíny a naději není místo, byl to jen přelud a je to pryč, řečeno bylo všechno a máme jasno. Jasný?
Netančíme.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je tak.. kouzelný a smutný
strigga
To je tak.. kouzelný a smutný.
mně to něco děsně připomíná,
Keneu
mně to něco děsně připomíná, takové převrácené déjà vu...
no každopádně je to krasosmutné
Ach, to je zajímavé
Kumiko
Ach, to je zajímavé zpracování. Líbí se mi moc, jak jsou tu ty stíny vykresleny jako kladné postavy. Moc pěkné.
Až mi to sevřelo hrdlo.
kytka
Až mi to sevřelo hrdlo.
do oblíbených
Aries
do oblíbených
Líbí moc.
Faob
Ale až bolestně nostalgické. Kam se to vše podělo? A bylo to? Přítomnost je vždycky zachmuřenější než minulost.
přečetla jedním dechem a
Queen24
přečetla jedním dechem a okouzleně vydechla ,,To je nádherný..." A do oblíbených s ním!
Nádherné, smutné....
Aplír
Nádherné, smutné....
Že ma naučíš takto písať?
Stevko
Že ma naučíš takto písať?
Něco bylo, už není, snad
neviathiel
Něco bylo, už není, snad ještě někdy bude...
Netančíme. A snad se to ani
Esclarte
Netančíme. A snad se to ani nestalo, protože to nebylo doopravdy, ne tak, jak to vypadalo. Aby to všechno čert vzal.