Eugenika

Varování: Jen pro lidi se silným žaludkem
Poznámka: Tak jsem to napsala. Trvalo to dlouho, než jsem se vůbec odhodlala začít. Je to ještě drsnější než Střepy prý přinášejí štěstí a Rodinná podoba, takže si rozmyslete, jestli to chcete číst - i když budu ráda za každého čtenáře, samozřejmě.
__________________________________________
„Neboj se, nebude to bolet. Možná to jen trochu píchne.“
Chlapec měl hrůzu v očích, když uviděl jehlu. Křičel by, kdyby mohl.
Z rudého obvazu odkapávala krev a hnis.
Nepočítal už dírky po vpiších, ani kolikrát ho nutili souložit s vlastní sestrou.
Cítil jen neskutečnou bolest a zápach vlastního hnijícího masa.
Víčka mu přišili k obočí, aby je nemohl zavřít, když mu do oční bulvy píchali jedy.
Pravá noha byla nejspíš zlomená a levá? Nebyl si jistý, že ji ještě má.
Ale už netrpěl dlouho.
„Zabijte i tu druhou a odneste je do pitevny. Dvojčata musíme pitvat společně,“ nařídil Mengele.