DMD č. 19. pro 19. 4. 2012. Téma: Příbuzenská plemenitba

Ve školce, hluboko v základně na odvrácené straně Měsíce, si malý Helmut neměl důvod nač stěžovat. Užíval si své dětství, jak jen to v prostorech vaultu šlo a nejraději ze všeho si s dětmi hrál na Poláky. Všechny děti, se kterými trávil denně mnoho hodin, navíc vypadali téměř identicky a k tomu všemu je znal z nedělních obědů u babičky Helgy. Jednou se ptal rodičů, proč to tak je. Odpověděli mu, že těch ryzích se zachránilo málo, a tak pro zachování čistoty mají bratránci a sestřenky miminka… nerozuměl a ani moc neposlouchal, protože už přemýšlel, kdo bude hrát příště Goebbelse.

Rodina Appleových byla i na poníkovské poměry neuvěřitelně rozrostlá.
Málokdy se proto stávalo, že by se někdo ženil nebo vdával ven z rodiny.
Jinak tomu nebylo ani v případě Braeburna, který si za svou nastávající vyvolil vzdálenou sestřenku Apple Dumpling. Apple Bloom jim měla jít za družičku. Dokonce i Granny Smith, jako matriarcha rodu zvažovala svou účast.
Applejack si usmyslela, že svému oblíbenému bratranci musí jako svatební dar vybrat něco opravdu speciálního. Zvolila několik mladých višňových stromů k ozvláštnění sadu.
Netušila, že ze svatby sejde, neboť se Cherry Jubilee rozhodne stromky doručit osobně a Braeburn se do ní beznadějně zamiluje.

Před křemíkovým peklem čekala dlouhá fronta duší různých elektrických přístrojů. Mnozí z nich se nyní zalekli, když viděli kotle s vařící kávou a obří magnetické cívky, ale na lítost už bylo pozdě. Od obyčejných podělaných křápů po krvelačná monstra, která se vymkla lidem zpod kotroly, měli všichni přítomní pobyt tam dole jistý.
Náhle se na recepci strhl povyk, když se pavoukovitý bot pokusil utéct. Marně. Porušil všechny tři Zákony - a i bez prohřešků proti lidstvu porušil půlku přikázání Elektronické bible. Stráže ho s chutí provlekli Bránou.
„A to si propříště pamatuj, 'Nepoužiješ součástky stvořitele svého'!“ volal za ním znechuceně dveřník.

Miloval jsem tě už v našem dětství, sestřenko. Už když jsme se honili mezi granátovníky v tetiných zahradách, věděl jsem, že nechci žít, jestli se nestaneš mou ženou. A když došlo k těm nešťastným událostem, nezavrhl jsem tě, ani pro tvůj původ, ani pro tvé rozhodnutí. Obdivoval jsem tvou sílu a nezlomnost.
Putování po boku mého svrženého bratrance tě snad ještě zocelilo. S jakou odvahou ses postavila proti zákazu mého otce! Ne, jakkoli byl tvůj bratr vlastizrádcem, takovou zápověď můj otec neměl právo vydat.
Musím ho přimět zvrátit ortel. Nemohu bez tebe žít, má sestřenko, má neteři, má milovaná Antigoné.

John stál na perónu, přes rameno sportovní kabelu a mluvil do telefonu.
"...vysvětloval jsem ti to už několikrát. Musím jet za ní."
"Ale já tě tu potřebuju."
John by přísahal, že muži na druhém konci drátu je sotva deset.
"Tři dny beze mě přežiješ. Dávej na sebe pozor."
***
Farma, kde se Harry tentokrát léčila měla dobrou pověst.
Klienti se starali o hospodářství a rodinní příslušníci byli povzbuzováni, aby se aktivně podíleli.
"To je fajn, že jsi tu, bráško," objala ho střízlivě vypadající Harriet. "Bude se ti tu líbit, čeká nás inseminace krav. Škoda, žes s sebou nevzal Sherlocka"
John strnul.

„Franto, takhle to nikdy fungovat nebude,“ kroutil hlavou Vašek a distingovaně usrkl malinovou šťávu, jako by to byla nejlepší whisky. „Uděláme to úplně jinak.“ Vzal si čistý list papíru a začal po něm kreslit, zatímco vysvětloval:
„Ségru si vezmu já, ty si vezmeš sestřenku–“
„Martu? Ne-é…“
„Neodmlouvej,“ zarazil bratra Vašek a pokračoval: „Naše děcka pak oženíme, takže se nám to takhle pěkně pospojuje, a v další generaci už budou všichni krásní, chytří a tak vůbec. Easy, ne?“
Do pokoje vešla Klára a vyčítavě se na bratry podívala: „Kluci, měli byste se začít učit – s takovouhle tu písemku z genetiky nedáte.“

Cain Heel a jeho sestra Setsuka jsou postavy jako vystřižené z gotického hororu. Ne proto, že vyznávají piercing a ráno před šatníkem váhají, jestli si vezmou ten černým oblek, nebo ten černý oblek. Režisér chce zdůraznit znepokojivé pouto, které mezi nimi funguje. Diváci v nich musí vidět potomky dekadentního rodu, který vše podřídit tomu, aby dosáhl nádherné, děsivé nelidskosti.
Režisér se jen obává, že si postavy na hercích vybírají svou daň. Co se jen odehrává za dveřmi jejich hotelového pokoje?
Kyoko si sundá kroužek ze rtu a konečně si dá doušek bylinkového čaje.
Ren ve vaně modeluje armádu pěnových panáčků.

Milagros hľadí neveriacky do dopisu. Čoraz viac sa jej chce kričať. Takže jej otec, ten, ktorý nechal jej matku samotnú, ten, ktorý mohol za to, že Milagros vyrastala v sirotčinci v kláštore, je Federico di Carlo, muž, v ktorého dome pracuje od svojich osemnástych narodenín. A čo je horšie, otec Iva. Iva di Carla, jej snúbenca, s ktorým plánovali svadbu.
„Nie, to nemôže byť pravda. To nie. Ja som... Ja som spala so svojim bratom. Nie, to sa nesmie nikdy dozvedieť. Ale vziať si ho nemôžem.”
Milagros sa rozhoduje, čo urobí. Nepovie to Ivovi. Utečie mu. Nikdy nemôžu byť spolu.

Stříbrovlasý stařec si rozložil na artritických kolenou další rodokmen a roztřesenou rukou do něj vpisoval své poznatky.
Je-li v důsledku příbuzenských svazků rod zatížen degenerativními změnami, je načase odhodlat se ke zředění krve. Jakkoli je tento krok bolestný, nevyhnutelně patří k udržení zdraví a plodnosti rodu.
Zrak starého pána ulpěl na posledním nadějném párečku – Rodolphovi a Bellatrix. Navzdory všeobecnému očekávání zůstávali stále bez potomstva. Původní britská větev byla na vymření.
Z rozjímání ho vytrhl Rodolphův křik. „Copak bys chtěl, Rodolphku? Drobečky? Ale to víš, že ti dám,“ pohladil bílého páva Lucius a zalovil v kapse. „Na, pi pi pi pi…“

Nic o něm nevíš. Nemáš tušení, kolik mu je let, kde bydlí, co za svůj život prožil. Vypadá ztrhaně, ale vyrovnaně. Co si asi myslí, když si z okna tramvaje prohlíží ubíhající město… Je hrdý na svůj domov nebo nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy to tu vypadalo úplně jinak?
Vrásčitými prsty svírá ucho aktovky – vypadá tak staře jako on. Přesto je zachovalá. Jen na jednom místě se páře. On je příběh, minulost, přítomnost i budoucnost. Kniha je však zavřená, nedostupná. Kolik má asi ve světě potomků? Nikdy se to nedozvíš, přestože je potkáváš několikrát každý den.
Na další zastávce vystupuješ.