Nováček

Věnováno Lejdynce, jakožto zpětné poděkování za nejúžasnější přijetí, jakého se Spratkovi kdy dostalo. A za to, že viděla souvislosti. A že má ráda Eileen a Jane. Prostě, díky.
Existují probuzení, která si vysloveně vychutnáváte. Chodidlo vyklouzne zpod vyhřáté deky, zakrouží a líně zajede zpátky. Tělo sice tuší, že by se mělo hýbat, přinejmenším tedy protáhnout, ale nějak se mu nechce. Zatím nemusí. Může se ještě vyhřívat... Těšit se na snídani a první kafe. I taková probuzení existují.
Tohle není jedno z nich.
"TAK JEDEM, JEDEM! VYPADNĚTE Z TĚCH POSTELÍ, TADY NEJSTE U MAMINKY, HOĎTE SEBOU, VY PŘIZDISRÁČI! KDO NEBUDE ZA MINUTU NA PLACE, JE BEZ SNÍDANĚ!"
Sedmnáctiletý Miles, Armádní Spratek, pevně stiskne zimou drkotající zuby a roztřeseně si oblékne nátělník.
Tenhle nástup je jeho první. A bude hůř.