Zpověď hodného dvojčete

Jsem hodné dvojče.
Říkám to bez pýchy. Jsem, čím jsem; bez zásluh i bez viny. Můj podpis na rozsudcích je jen příležitostným záskokem. Je snad loutka odpovědná za pohyby loutkáře? V tomto těsném světě jsme všichni loutky: tančíme podle pevně určených rolí. Nepřátelé skomírají v temnotě vězení. Oblíbenci se hřejí v paprscích popularity, netušíce, jak je dočasná. Já žiji svou roztřesenou existenci v poklidném polostínu; až se ocitnu na světle, bude to na chvíli, cestou k šibenici nebo před popravčí četu.
Toto je má role, mé určení: být dvojčeti dvojníkem.
Ona pak povstane z popela a utopí vzpouru v krvi.