Rybář a panna

Zasekl a cítil, že ano.
Do noci zápasil jako Jákob s andělem, pouštěl a přitahoval, až unavil. Na břeh vytáhl s krvavými ústy, peánem šetrně vyprostil háček. Jen do půli těla rybou, prsy špičaté, ramena oblá, vlasy zelené. Oči únavou téměř vyhaslé.
Trochu přiklepl kamenem, na mrtvolné mimikry nedal!, přehodil přes rameno a doma uložil do napuštěné vany.
Brzy se zotavila, krev spolykala.
Koupat se spolu nemohli, teplou vodu nesnášela.
Panenky se vybarvily šedomodře, dvorce tyrkysové.
V objetí přemýšlel, zda ji láska promění a prolomí šupinatý pás cudnosti.
V objetí se přestal sledovat.
Jednoho dne už nevstal, místo nohou ploutev.