Dohra

Alex pomáhal Pepému uložit nářadí. Žaludek se mu houpal - nejspíš po nahnilé zelenině, která tvořila večerní příděl. Ale bylo to alespoň něco; víc, než očekávali.
"Tomu, cos provedl, by se dalo říkat vydírání," prohodil.
"A zatraceně účinný."
"Jenomže ty bys to fakt udělal."
"Moc vo tom špekuluješ."
"Pro jednoho každého z nás. Proto bylo nakonec po tvém."
Pepé si odplivl. "Jako malýho mě učili, že každej člověk dostane vod Stvořitele nějakej dar pro vostatní. Že každej je Boží věno, každej je cennej. Já nejsem žádnej zasranej světec, Alexi. Jenom to mám na paměti. Tak nemudruj a mákni, ať můžeme zalehnout."