O rtuťovité víle

Možná bylo, možná nebylo. Chlapec prošel pěšinou mezi stromy a posadil se na paseku. Rozbalil čokoládovou tyčinku.
„Čokoláda…“ vydechla víla zasněně. Přiletěla k chlapci.
„Celý den jsem probouzela petrklíče, mám takový hlad.“ zašeptala.
„Hm.“ Odpověděl chlapec a mávnutím zápěstí vílu odpinknul mezi stromy. Pak vstal, zahodil obal od tyčinky a jal se odcházet.
„Ty hrubiáne! Jak by se ti líbilo, kdybych ti házela odpadky po obýváku? Udělám z tebe plastovou tašku a budeš tu ležet, dokud se nerozložíš!“ zakřičela frustrovaná víla a mávla hůlkou.
„Že se nestydíš.“ vypískl dubový skřítek.
Víla pokrčila rameny. „Neboj, je biodegrabilní“.
Konec dobrý, všechno dobré.