Konec útěku

Běžím lesem.
Sníh mi praská pod bosými chodidly.
Studí.
Nesmím zastavit. Zpomalit. Upadnout.
Nad hlavou mi svítí měsíc.
Úplněk.
Za sebou slyším jeho funění, dusot tlap a vlčí vytí.
Nevím, kde jsem.
Nevím, kam běžím.
Nevím, kudy mám pokračovat dál
Ven z lesa. Možná bych se mohla dostat přes řeku. Někde tu musí být.
Noha mi podklouzne, jak mi z cesty zmizí sníh, až málem upadnu a ztratím naději na nepřežití.
Led mě zastudí do zmrzlých chodidel.
Jezero? Rybník? Řeka?
Nevím. Nemám čas nad tím přemýšlet.
Musím dál.
Sklouznu se vpřed.
Led zapraská.
Příliš tenký, než aby unesl takovou váhu.