Říjen

Aleksandr má v pokoji velké zrcadlo v těžkém rámu. Zrcadla odrazí a obrátí vše, co vidí, ale nemají paměť. To Aleksandrovo má rám odřený a popálený od kouzel a plochu křišťálově čistou. Občas v něm vidí minulost, když je zrovna Olena poblíž zrcadla.
Kdysi mu zachránila život, ale za jakou cenu? Nepamatuje si jeho jméno ani své vlastní. Nesmí se k ní přiblížit, ale musí splatit dluh. Nic menšího než život. A tak pozoruje a čeká. Nechává se vidět. Někdy na ni promluví. Ona mu někdy odpovídá.
Někdy, když zírá na svůj vlastní odraz, má chuť rozbít zrcadlo na kusy.